Mnislav Zelený-Atapana
Lidové noviny, 4.3.2008

Chávezovy válečné hry

Rukojmí kolumbijských teroristů jsou po letech na svobodě, ale těžit z toho chce venezuelský prezident 
Kolumbie je jako pravicová bašta v Latinské Americe trnem v oku Huga Cháveze. Když venezuelský prezident před týdnem přispěl k osvobození rukojmích, které už léta držela kolumbijská levicová guerilla FARC, činil tak jen proto, aby na tom politicky vydělal. 
Jak řekli, tak udělali Tvůrce bolivarské revoluce a zakladatel myšlenky venezuelského socialismu získává spojence na levici velkorysým rozhazováním peněz. U nás jsme tomu říkali vývoz revoluce. Chávez je však z gruntu jiný politik a jiný voják než Fidel Castro. Rafinovaně si přisvojil velké myšlenky Bolívara, což v celé Americe dosud zabírá, a k tomu má nekonečný příliv petrodolarů, takže kráčí od úspěchu k úspěchu. Čeho chce vlastně dosáhnout? 
Formální levičácké kroky přešly do konkrétních činů: vyvlastňování půdy statkářům a majetků cizích firem včetně ropných polí, vznik zemědělských družstev s městskou chudinou, regulace cen, omezení svobody projevu a cestování do ciziny, jednobarevně rudý Kongres, policie i armáda pracující pro chávezovskou revoluci. Prosadit socialistickou ústavu, daleko tvrdší, než bývala třeba československá, se mu však v prosinci 2007 nepodařilo. Byl to jeho první neúspěch. 
O to víc napřímil své síly do zahraničí. Založil latinskoamerickou RVHP v podobě ALBA (Kuba, Bolívie, Nikaragua, Venezuela). Vcítil se do pozice hlavního protivníka USA. Zvedl Bolívarův prapor spojenectví území Bolívarem osvobozených a ve svém megalomanství je rozšířil na celou Latinskou Ameriku. Hovoří jejím jménem a díky petrodolarům mu to vychází. 
Jen Kolumbie a Peru se nesklonily před bolivarskou revolucí, a protože Chávez bere chavismus jako jedině správné revoluční hnutí za osvobození člověka, hlučně vyčítá kolumbijským politikům, že jsou antichavisté, a tedy ti největší zločinci. A navíc je Kolumbie spojencem USA, takže tento rakovinový nádor musí Chávez vymýtit! Našel si opravdu originální cestu. 
Kolumbie už čtyřicet let zápasí s revoluční a teroristickou guerillou, která nelítostně ničí, vraždí, unáší lidi a vydírá celou zemi, aniž by to někomu ve světě moc vadilo. Zlo je prostě daleko. Původní sociální ideály skončily dávno na smetišti a guerilla jede ve velkém kšeftu únosů a narkomafie. Jednání s nimi je nekonečné, guerilla zvyšuje své požadavky, aby k dohodě o propuštění zajatců nikdy nedošlo. 
Revoluční Chávez má podobné cíle jako guerilla, kterou ostatně potají podporuje, a tak se s ním její vůdce Manuel Marulanda dohodl na kšeftu - já ti propustím pár zajatců, ale jen tobě, a ty se ve světě ukážeš jako mírotvorce, a kolumbijského prezidenta Uribeho tak znemožníme. Za to ty mne uznáš jako politickou stranu bojující za kolumbijský lid a zrušíš mi teroristickou nálepku a já budu tvou pátou kolonou v Kolumbii. Tak se stalo. 
Válečný plán „Guaicaipuro“ Vysoká hra začala. Svět je v klidu a Uribemu dalo v Evropě dost práce, aby guerillu zase nezačali uznávat. Chávez se tak prohlašuje i za řešitele vnitřního kolumbijského konfliktu a vstupuje do nepřátelské země zadními vrátky. Nikdo již se neptá, proč vlastně ta guerilla, pardon politická strana FARC, má ty zajatce, proč je drží v džungli přikované v řetězech i celou desítku let, proč má ty miliardy dolarů. 
Chávez stupňuje výpady proti Uribemu jako lokaji USA, polarizuje vztahy, uznává FARC za politickou stranu, a dokonce vyhlašuje, že nehraničí s Kolumbií, ale se státem FARC. „Kolumbie neprávem okupuje naše území, která jsme ztratili před 19. dubnem 1810,“ troubí do světa Chávez, „díky zlotřilému nepříteli Bolívara Santanderovi, a my jsme povinni území zase získat!“ 
Úsměvné? Kdepak, tvrdí to totiž i současná bolivarská ústava v článku 10. A proto Chávez vyhlašuje válečný plán „Guaicaipuro“. Veřejně mluví o preventivním útoku proti Kolumbii s USA v zádech, neboť oni se chtějí zmocnit jeho ropných polí, odkud zločinné gringy typu Exxonu před rokem vyhnal. Na to už svět slyší. Chávezovi marxističtí poradci z Francie mu dobře radí. Dá-li Americe někdo za uši, ruce si zamnou nejenom její nepřátelé, ale v duchu i leckteří její spojenci. 
A tak se Chávez pasuje na světového nepřítele USA č. 1. Preventivním útokem bombardérů na Kolumbii chce vyprovokovat USA k nějakému zásahu, aby jeho spojenci vyrazili na pomoc. Válečná hra počítá s příchodem vojsk z Ekvádoru, Kuby, Nikaraguy, příjezdem křižníků z Íránu, diplomatickou podporou Ruska a Číny a vyjednávací pomocí Brazílie a Argentiny. 
Evropa se těmi hrátkami nevzrušuje, neboť jim málokdo rozumí, a kdoví jak to vlastně je, že? Dává tak Chávezovi zelenou, či ho dokonce jako Francie podporuje svou podivnou spoluúčastí při propouštění zajatců FARC. Jenže Hugo Chávez chladnokrevně zbrojí. Masivní nákupy z posledních let a zejména nedávný přísun tří ponorek, čtyřiadvaceti letadel Suchoj, padesáti helikoptér a sta tisíc kalašnikovů z Ruska poskytují jasný signál přípravy na agresi, k vytvoření jednotné protiamerické fronty. Levicová propaganda hravě získá spojenectví všech antiamerických nálad proti současné nadvládě amerického impéria tleskající jejímu rozpadu. 
Takhle začínají světové požáry Demagogie rudých hesel však už tak nezabírá. Ve Venezuele se zvedá kritika nejen v opozici, ale i mezi prostými lidmi, kteří se hlásili k chavistům a chtěli lepší život. Právě ti chudí si navlékali rudé čepice a trička a demonstrovali proti oligarchii a USA, beztrestně drancovali obchody a statky. „Patří jim to přece, buržoustům! Jejich bohatství patří nám,“ křičeli tehdy. Nyní, po devíti letech revoluce, nevidí výsledky a Chávez začíná mít problémy. 
Lidé z chudinské čtvrti Cipres v Caracasu, žijící jako v době kamenné, chtějí vědět, proč Chávez nesplnil sliby, proč jsou stale chudí. Před rokem v pořadu Alo presidente jim slíbil pomoc, ale nic se nestalo. Je to horší, říká pani Avila, žijeme tu jako zvířata. Chávezovi nepomáhá, že pro své přátele založil řady nových lukrativních úřadů, jako například Úřad na zrevolučnění středních vrstev. 
Latinská Amerika byla vždy na chvostu událostí u nás i v Evropě. Tam se prostě veselí, tančí, nic nedělají, mají vojenské junty a dělají pořád puče. Tento folklor všichni bereme, ať si to tam dělají, je to daleko a nikdo neví, jak to vlastně je. Nám stačí tam občas zajet na dovolenou, užít si tepla a pohledů na hezké holky a hajdy domů vyprávět kamarádům o dobrodružství v divočině. Nezapomeňme však, že zlu je nutné se postavit kdekoliv na světě, jinak se může rozhořet světový požár, což také dobře známe a nezačínalo to nepodobně. 

Preventivním útokem na Kolumbii chce Chávez vyprovokovat USA k nějakému zásahu, aby jeho spojenci vyrazili na pomoc 

O autorovi: Mnislav Zelený-Atapana, Autor je bývalý český velvyslanec v Kolumbii kulturní antropolog