Mnislav Zelený
MFDNES, 04. července 2008

Kolumbie zvedla hozenou rukavici

Vztah mezi Kolumbií a Venezuelou je napjatý přes deset let. Venezuelský prezident Hugo Chávez, který právě před deseti lety zahájil svoji revoluční cestu, měl totiž od počátku globální ambice. 

Jeho snem je a byla levicově revoluční Latinská Amerika. Překážkou mu přirozeně byla Kolumbie, kterou vede pravicová vláda Álvara Uribeho Véleze. Ta je mimochodem velmi úspěšná Prezident má neuvěřitelných 75 procent oblíbenosti, a to i v druhém volebním období. Tato popularita je mimo jiné odrazem jeho neústupné politiky vůči levicovým teroristům. 

Chávez chce USA, a tím i Kolumbii pokořit. Loni na podzim se stal vlastně jakýmsi mezinárodním mluvčím partyzánů z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Prohlásil, že Kolumbie se chová nehumánně a nechce souhlasit s propouštěním zajatců. 

Jeho cílem bylo očernit jméno Kolumbie a její vlády a sebe pasovat do postavení mírotvorce, který zajistí osvobození rukojmích. Chytře využil i nově instalovaného francouzského prezidenta Sarkozyho, který se potřeboval profilovat i v zahraniční politice, a zajatkyně číslo jedna v rukou FARC Ingrid Betancourtové. Sarkozy si neuvědomil rafinovanost Chávezových nabídek a přijal jeho námluvy. 

Uribeho chladnokrevnost Cháveze dovede doslova rozzuřit. Známé jsou drsné Chávezovy výroky v uplynulých deseti letech. Uribe jim vždy odolával, ale Chávez připravil sérii útoků. 

Venezuela si mimo jiné připravila i detailní projekt přepadení Kolumbie, přezdívaný „preventivní protiútok“. Jenže Kolumbie byla zase v klidu. Chávez „osvobodil“ první rukojmí. Kolumbie zůstala navenek v klidu, ale lid povstal. 4. února tohoto roku vyšel jednotně, napříč politickým spektrem, do ulic. Pochodoval jsem tehdy s nimi, se dvěma miliony Bogoťanů. 

V roce 2008 začala také padat jedna hlava vedení FARC za druhou. A nyní přišla s osvobozením rukojmích další rána. Je to zcela jasně jeden z největších vojensko-politických úspěchů Kolumbie za posledních několik desítek let. 

Osvobození Ingrid Betancourtové, tří Američanů a dalších kolumbijských rukojmích bez jediné kapky krve a bez jediného výstřelu je dokonalý kousek, který byl navíc proveden velice humánně. Především díky infiltraci do řad gerily. Oceňme zejména přílet vrtulníku s údajnými teroristy s tričky s portréty Che Guevary navíc. 

Zvlášť ta trička jsou úsměvné masky docela naivního převlečení. A přece to fungovalo! 

Je to nejen zvednutí Chávezem hozené rukavice, ale je to doslova rána, která dokázala sílu a moc Kolumbie. K osvobození samozřejmě došlo za významné spolupráce Američanů, kteří tuto akci jistě mezi sebou berou jako zadostiučinění po mnoha letech svých neúspěchů. 

Oni tři zajatí Američané, perfektně vycvičení, před pěti lety letěli na protikokainovou misi, ale jejich školácké, skoro neuvěřitelné chyby a neznalost terénu Amazonie je přivedly až ke ztroskotání jejich letadla v koruně palmy a poté do zajetí. Bylo to totální pokoření Spojených států a CIA. Nyní si to Američané vynahradili, i když čekali několik dlouhých let. 

Nechci spekulovat o údajném počínajícím rozpadu FARC. Z dřívějších sedmnácti tisíc po zuby ozbrojených mužů, žen a dětí (!) jich stále zůstává devět tisíc. Je však zcela jasné, že kolumbijská levicová gerila je rozložena a vzpamatovává se z mnoha ran. Navíc padla pod stůl Chávezova karta s propouštěním zajatců za jeho kurately. Prezident Álvaro Uribe se může cítit jako vítěz, ale jak ho znám, příliš si na slávu nepotrpí. Nejspíš si od všeho vzruchu kolem rukojmích odpočine v sedle na své farmě, mezi svým stádem krav... 

Osvobození Ingrid Betancourtové, tří Američanů a dalších rukojmích bez jediné kapky krve a bez jediného výstřelu je dokonalý kousek, který byl navíc proveden velice humánně. 

O autorovi: Mnislav Zelený, etnolog, bývalý velvyslanec v Kolumbii 

Autor: Mnislav Zelený