Mnislav Zelený
Hospodářské noviny, 29. prosince 2008

Vydrží Ježíšek nápor globalizace?

Bojujeme o záchranu olomouckých syrečků, tuzemáku, plzeňského piva, znojemských okurek, českého porcelánu a skla či traktorů Zetor a kamionů Tatra. Globalizace je však pomalu válcuje, a my si na to pomalu, i když neradi zvykáme, zvlášť generace třetího věku. V ohrožení jsou však i některé kulturní artefakty našich tradic, ke kterým jednoznačně patří typický charakter českých Vánoc. 

Ani Děda Mráz, ani Santa 

Děda Mráz patří do jiné kulturní sféry, přesně tak jako Santa Claus. A tak nyní prožíváme další boj o naše kulturní tradice. Tentokrát k nám děda v červené čepici nepřichází jako ideologická diverze z Východu, ale přilétá na vlnách masivní reklamy a tvrdého trhu. Chudáci nevinné děti jej všude vidí a stávají se tak jednoduchými cíli. Dostávají se do osidel a područí trhu a reklamy, ze kterých se jen těžko vymaňují. Kulturní globalizace je nelítostná a současní rodiče jsou možná v mnohem těžší situaci než ti naši před padesáti lety. Mnohým se to možná zdá jako nevinný souboj, ale já si dovoluji protestovat. Jde o dost zásadní likvidaci našich kulturních tradic a hodnot, na kterých mimo jiné stavěl český národ, když se v této naší kotlině formoval. 

Samozřejmě nelze vydat zákon na ochranu Ježíška, každý si musí tento boj vybojovat sám. Ježíšek je totiž i velké lidské poselství, které má velkou hodnotu při výchově člověka. Symbolika jesliček v prostém chlévě by měla dětem ukázat, že takové vlastnosti, jakými jsou skromnost a pokora, stále něco znamenají a právě z takové podstaty se rodí vynikající lidské charaktery i velké lidské osobnosti. Vánoce s Ježíškem by nás alespoň jednou za rok měly vracet ke klidu a pohodě v rodinném kruhu - bez důrazu na bláznivé a děsivé nájezdy na obchody, kdy trh většinu vtahuje do šílené hry shánění dražších a dražších dárků. Nejde přece o soutěž finanční úrovně dárků, ale o důkazy lásky mezi blízkými, které se velmi často dokazují i jednoduchostí a nápaditostí, jež jdou více od srdce než od peněženek. Vánoce přece mají především duchovní rozměr, jde o předávání duchovních hodnot v rodinném kruhu, ať již jsme moc věřící nebo jen vlažně věřící či jen trošku věřící. To nádherné mysterium českých Vánoc si přece nemůžeme nechat vzít cizáckým Santa Clausem, který prostě patří jinam, kde hraje svoji roli, jako Ježíšek u nás. Kulturní globalizace přece nemá oprávnění likvidovat naše hodnoty, protože za chvíli by se mohly začít likvidovat další znaky naší kultury, třeba náš jazyk. 

Práce pro školy 

Někomu to připadá jako velký nesmysl, ale vidím tento proces v Latinské Americe, kde indiánům bereme jejich tradice i jejich jazyk, a tak se původní obyvatelé Ameriky postupně rozplývají v globalizačních vlnách, přičemž nikomu to moc nevadí. Zásadní výukou ve školách je třeba bránit nejen náš jazyk a naši jazykovou kulturu, což doufám se děje, ale i naše jiné kulturní artefakty a znaky, ke kterým přirozeně patří i české Vánoce. Nerad bych se dočkal doby, kdyby Vánoce s Ježíškem byly nazývány jako alternativní, zatímco ty normální a běžné by byly s červenolícím dědem. 

Autor: bývalý velvyslanec v Kolumbii, je etnograf 
Mnislav Zelený - Atapana