Mnislav Zelený - Atapana
MFDnes, 15. června 2009

Staletí plynou a indiáni se stále bouří

Peruánští indiáni se střetli s vládou kvůli zákonu, který povoloval nadnárodním společnostem využívat vodní a lesní zdroje Amazonie. 

Došlo k násilnostem, které si vyžádaly život asi šesti desítek lidí. Protesty se rozšířily i do metropole Limy. Tamní události komentuje český cestovatel a etnograf Mnislav Zelený -Atapana. 

Indiáni se bouří. Takový titulek by mohl být z roku 1541 ze Severní Ameriky či z let 1787 z Jižní Ameriky, ale je aktuální i nyní, v roce 2009. Tentokrát se bouří peruánští indiáni. Někoho možná překvapí, že „tam někde“ ještě nějací indiáni žijí a mají - jak řekl peruánský prezident García - divošské a barbarské sklony. Ano, pro nás takzvané civilizované lidi se tato individua, stále ještě obývající amazonskou džungli, nepochopitelně drží svých způsobů života. A to včetně nepřátelství vůči našim činům směřujícím k zvyšování našeho blahobytu. Vždyť přece musí pochopit, že se chceme mít stále lépe, a oni nám nemají klást překážky, což činí již pět set let. 

Okupovali jsme jejich zemi a potřísnili ji krví, zradami, nesplněnými sliby a podrazy, vyvražďováním celých kmenů a civilizací. To všechno jen proto, že jsme chtěli indiánské bohatství. Tehdy to bylo zlato, stříbro, smaragdy, diamanty, později vzácné tropické dřevo, nyní jde o ropu. „Jenže oni si toho bohatství neváží, ani je neumějí využívat,“ namítnou příznivci pokroku. Ano, oni o to nestojí. Nechtějí stále bohatnout a mít se lépe. Tisíce let žijí svým způsobem života, s kterým jsou spokojeni a od nás nechtějí nic než klid. 

Hlavně tu ropu Peruánský prezident potřebuje posílit svoji pozici a podle našich měřítek se chová zcela správně, když chce těžit víc a víc ropy. Dá Peruáncům práci a zvýší jejich životní úroveň. To činíme všude na světě. Jen těm původním obyvatelům se to nelíbí. Bereme jim území a ničíme životní prostředí, deštné pralesy, které je živí tisíce let. Tam se narodili a ctí zákony této přírody, protože jsou čestní. Dodržují tato pravidla bez ohledu na 21. století. Zdá se nám to zpátečnické. García má přece pravdu, chce dobro pro Peruánce. Ano, dobro, ale na úkor jiného, v tomto okamžiku opět na úkor indiánů. 

Indiánská civilizace amazonských lesů a má oproti té naší euroatlantické zcela odlišné chápání světa, hodnot a cílů lidské existence. 

My si vlastně nemůžeme nikdy porozumět. Každý chce úplně něco jiného od svého bytí. Indiáni se chovají podle přírodních zákonů a Zemi neničí, my se přírodu snažíme přizpůsobit našim cílům, což souvisí s jejím ničením. Indiáni jsou spokojeni se svou životní úrovní odpovídající dobám jejich pradědů, protože tak je to správné a nepříčí se to matce přírodě. My chceme stále bezohledně více, což je vždy na něčí úkor: na úkor souseda, člena jiné politické strany, jiného národa, přírody. 

Je to střet civilizací, kde zatím vítězíme, protože jsme silnější a mocnější. Prezident García vyhlásil smutek za padlé policisty, ale nikdo nevyhlásil smutek za padlé indiány. Jistě si Peru najde nějakého zrádného indiána, který se nechá zkorumpovat a touto cestou se otevře naděje pro další naftové vrty. Za pár let po indiánech, kteří zde ztratili svoji zem či život, neštěkne ani pes. 

Ostatně tak, jak to bylo v uplynulých pěti stech letech. A my řekneme: je to holt daň pokroku. Ano, ale našeho pokroku, a ne jejich. 

Soudruh Stalin či Lenin či jiní soudruzi rádi říkali: Když se kácí les, létají třísky. 

Situace však není tak jednoznačná. Zaprvé, místo střetu není obývané amazonskými pralesními indiány. Tato oblast, takzvaná Montaňa neboli východní svahy And, sice již patří do Amazonie, ale amazonští indiáni zde nikdy moc nežili. Byl to hraniční region s indiány And velkých civilizací, jakými byly říše Inků Tahuantinsuyu, Huari nebo Chavínu, který byl vždy téměř liduprázdný. Posledních několik století začal v Andách hlad po půdě a nastala přirozená migrace Kečuánců, potomků Inků, do těchto oblastí. 

Koncem minulého století se dokonce toto nové osidlování stalo i národním programem Peru. Stovky tisíc Kečuánců opustily přelidněné Andy a vrhly se na kolonizaci nových domovů. Dlouho byl klid a Kečuánci si zvykli na své nové domovy. 

Jiný typ indiánů Zadruhé, tito Kečuánci jsou mnohem organizovanější než amazonští soukmenovci. To vyžaduje už jejich velký počet. Dále mají mnohem větší zkušenosti ohledně naší civilizace, a tedy i politiky. Navíc mluví perfektně španělsky. Je tedy velmi pravděpodobné, že jejich střet s vládou byl využit sítí levicových a revolučních stran, kterých je v Latinské Americe přehršle. Také následný útěk vůdce bouří na nikaragujské velvyslanectví hovoří sám za sebe. Kdyby se jednalo o amazonské indiány v Peru, v oblasti, kam se naftařské firmy také tlačí, například o etnikum Ašáninka, vůdce by určitě neutíkal na žádné velvyslanectví. Netušil by totiž ani, že něco takového existuje. Prchal by do nitra pralesa. 

Svoji roli tedy zřejmě může hrát i politické pravicové uspořádání Peru, jež je trnem v oku levicové Bolívii, Ekvádoru, Venezuele či Nikaragui. Nicméně by se tyto levicové vlády ke svým amazonským indiánům chovaly podobně. Také zabírají území indiánů podle potřeby s odůvodněním, že jich zde žije málo. To je tradiční premisa od dob prvních dobyvatel Ameriky. Přesně to řekl nedávno i venezuelský prezident Hugo Chávez indiánům Yekwana, kteří konečně chtěli legalizovat své teritorium, ale marně. Jeden z nich mi v únoru řekl, jak jim prezident sdělil, že je jich jen šest tisíc a nárokují si kolem 130 000 kilometrů čtverečních. 

Dobývání pokračuje V každém případě zabírání území v Amazonii, ať již Kečuáncům nebo pralesním indiánům, je další, i když malou epizodou pokračujícího dobývání Ameriky, tentokrát dobývání Amazonie. 

Co se děje, je smutné. Jsme navíc pouhými němými a nečinnými svědky postupné likvidace jedné civilizace, která i nám, lidem řítícím se kamsi do budoucna, může mnohé říci. Jenže jsme hluší, zavaleni svými sofistikovanými úspěchy, stále se zvyšující životní úrovní, chamtivostí, nenažraností a pýchou. Nejsme schopni vidět hodnoty duchovního charakteru této indiánské kultury. Kultury, která by nám třeba ukázala jiný směr naší cesty, než je ten, kterým kráčíme. 


Mnislav Zelený (1943) byl v letech 1996-2001 velvyslancem ČR v Kolumbii a Ekvádoru. Je autorem řady publikací o životě indiánů. Adoptivní jméno Atapana dostal od příslušníků kmene Jawalapitiové. 

O autorovi: Mnislav Zelený - Atapana, etnograf a cestovatel