Mnislav Zelený - Atapana
Lidové noviny, 23. července 2009

Trocha lenošení neuškodí

Jsme štvanci svých cílů a dobrého bydla, jsme štvanci okolí, které chce být bohaté, hezčí a úspěšnější, jsme štvanci v rámci našeho zlepšování životní úrovně, jsme štvanci v bytí být lepší než soused, jsme štvanci v neustálé snaze zvyšovat HDP, budovat zářnější zítřky, neustále zvyšovat nároky, jsme štvanci vlastních úspěchů v práci, že ani netušíme, jak nám mnohým život mizí v tom štvaní mezi prsty, a dojde nám to často, až když přijde čas k poslednímu vydechnutí. Klopýtání na tramvaj do ráje Nelze tento náš evropský životní styl s neustálým spěchem a kontrolou času nesrovnat s obyvateli třeba Latinské Ameriky. Ti a vlastně i jejich blízcí příbuzní, latinské národy v Evropě, žijí v pohodě a v klidu a užívají si každodenní život. Nikdy jsem v Bogotě, v Caracasu nebo v Rio de Janeiru neviděl běžný obrázek z našich měst, kdy lidé ráno stíhají metro a tramvaje, jako kdyby jel poslední spoj nejspíš do stanice pozemského ráje. Lidé i riskují život, ženy klopýtají na podpatcích a všichni, i vážené dámy a vážení pánové, se derou davem, a mnohdy hulvátsky, k zavírajícím dveřím veřejné dopravy. Latinoameričany k něčemu podobnému ani nevyprovokujete. Jejich život a jejich klid je jim vždy až na prvním místě, před pochybnými úprky se někam dostat brzy a včas. Jak směšně se v jejich očích chováme! 

Čas prostě počká Dobrým důvodem není ani včasný příchod do práce či na rande či na vernisáž či na důležitou obchodní schůzku. Prostě čas počká. Není to nádhera? Není to kouzelný nadhled, jak z jiné planety? Ano, my tomu však říkáme neserióznost, špatný vztah k práci, ohrožení našeho růstu HDP, naší životní úrovně, atp. Ale opravdu jste tak přesvědčeni, že ti, jakoby podle našich norem línější Latinoameričani, jsou na tom tak podstatně bídněji než my, kteří honíme vteřiny? 

Mám takovou kacířskou myšlenku, že by nám trocha lenosti někdy neuškodila, že bychom se v tom denním chvatu a cvalu měli trochu zastavit, „vorazit si“ a nevidět jen tu tikající ručičku hodin, odměřující náš čas, který nás tlačí do neznáma v budoucnosti, a pokochat se přítomností. Protože ta přítomnost je vlastně náš život. 

O autorovi: Mnislav Zelený-Atapana etnograf