Mnislav Zelený - Atapana
Lidové noviny, 3. prosince 2009

Tajný kšeft Sarkozy-Chávez?

Dočká se terorista Carlos alias Šakal, který si ve Francii odpykává doživotí, klidného důchodu ve Venezuele? Některé okolnosti by tomu mohly nasvědčovat. 

Kdepak pochopit, či dokonce rozšifrovat zákulisí vysoké politiky! Teprve po letech či staletích se otevírají třinácté komnaty faraonů, římských císařů či takového Stalina. Nakonec je to dobře. Jako obyčejný smrtelník jsem tápal, proč se francouzský prezident Sarkozy před dvěma lety tak spřátelil ba přímo spojil s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, i když každý stojí na opačném pólu. Ano, říkalo se, že Venezuelci budou stavět atomovou elektrárnu a frantíci si na ni brousí zuby. To pak jdou politické ideje stranou. Sarkozy chtěl na Chávezovi, aby u svých přátel z kolumbijské guerilly FARC zajistil propuštění Ingrid Bentacourtové, Kolumbijky a Francouzky zároveň, čímž by doma zabodoval. Ale co by získal Chávez? 

Po pár letech se něco provalilo. Chávez minulý týden kritizoval Francii za odsouzení Ilyiche Ramíreze Sáncheze, zvaného Comandante Carlos či Šakal za terorismus. Je přece jen pouhý revolucionář, oroduje za něj Chávez, a Francie jej unesla do Paříže ze Súdánu, kde spokojeně žil, 14. srpna 1994. Chávez tak veřejně zahájil akce na obranu Carlose, který údajně trpí porušováním lidských práv. Navíc Chávez Francii považuje za přátelskou zemi, a ještě k tomu nedávno oba státy podepsaly dohodu o výměně vězňů. Carlos je přece Venezuelec, protiprávně vězněný, ilegálně unesený, odsouzený bez důkazů a jeho situace znásilňuje všechny články mezinárodního práva. Je obětí důkazů, které nashromáždil pouze západní tisk od roku 1975, a ne kriminalisté. Vladimir, Iljič, Lenin Carlos byl v 70. a 80. letech minulého století fanatickým členem Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Byl tehdy nejhledanějším zločincem světa. K jeho aktivitám patřily řady vražd včetně dvou francouzských policistů, únosy včetně 11 ministrů OPEC ve Vídni, bombové útoky proti letadlům, vlakům TGV, izraelským společnostem a šíření hrůzy po celém západním světě. Jeho bratr Vladimir vysvětluje: „... Comandante Carlos byl internacionální revolucionář, uznávaný bojovník za palestinskou věc... Marxistickou formaci zdědil po mém otci. Není jen venezuelský komunista, venezuelský marxista, ale již dávno je i mezinárodní revolucionář... Doma do roku 1970 byl oddaný syn svých rodičů, dobrý univerzitní student včetně Lomonosovovy univerzity v Moskvě... A žádný Šakal, tuto přezdívku mu přece dali sionisti!“ 

Dodávám: Comandante Carlos byl narozením Venezuelec, náklonností Palestinec a přesvědčením komunista. Ano, devótní marxistická formace jeho otce je zřejmá i z jmen jeho tří synů: Vladimir, Iljič, Lenin. Takové malé rodinné znovuzrození velkého vůdce SSSR v Caracasu. Jeho příbuzní vysvětlují, že vlastně žádná Carlosova oběť nebyla nevinná. Vždyť všichni volili v USA, Francii a na celém Západě své vlády, které jsou genocidní, kriminální a hegemonické, takže jsou vinni za státní terorismus, a revolucionáři mají proto právo je likvidovat. Muhammad Abdalláh na svých webových stránkách zval v roce 2007 na veřejné Forum v centru Caracasu společně s předsedou Komunistické strany Venezuely Geronimem Carrerou, kde Šakal byl prezentován jako oběť mezinárodního impéria. Tehdy začal boj o jeho repatriaci. Chávez se nepřátelil s komunisty, jasně proklamoval, že je socialista a buduje socialismus, ale bylo jen otázkou času, kdy se i v něm obě ideologie přirozeně propojí. Jeho poradce v arabských tématech Raimundo Kabchi jistě sehrál svoji roli, zvlášť když Comandante Carlos konvertoval k islámu. Sám jeho boj proti nadvládě amerického imperialismu a sionismu je Chávezovi také velice blízký. Kabchi říká, že podle Cháveze i vrah má v každé společnosti stejná práva jako on a velmi často bývá obětí samotné společnosti. Chávez má právo žádat o repatriaci Carlose, podobně jako to udělal v jiných případech svých občanů George W. Bush (případ teroristy Luise Posady Carrilese) nebo Bill Clinton. 

V době, kdy se před pár lety začal Sarkozy sbližovat s Chávezem, běhaly po revolučních webech jihoamerické blogy, které se do Evropy nedostaly. Revolucionáři z Chile a z Argentiny vygenerovali ideu, aby Francouzi vyměnili Ingrid Bentacourtovou právě za Carlose, což je schopný zařídit jedině Chávez. Není třeba asi, ale až nyní, příliš spekulovat, že takový obchod se tajně připravoval. To byl zřejmě onen utajovaný Chávezův zisk z přátelství se Sarkozym. Právě koncem roku 2007 se Carlos z francouzského vězení obrací na Cháveze: „Soudruhu, intervenuj za mne!“ Jenže kolumbijští vojáci Ingrid nedávno osvobodili a tento kšeft překazili. Nicméně džin vyletěl z lahve a boj o repatriaci tak mohl začít zcela veřejně. 

Obhájkyně Carlose Isabelle CoutantPeyreová od roku 1977, kdy byl odsouzen údajně bez svědků a bez důkazů na doživotí, pracující zdarma či jen za peníze rodiny se však časem, v roce 2001, stala jeho manželkou a pak i matkou jeho dcery. Na posledních fotografiích s kudrnatou dcerkou Carlos vypadá přátelsky a usměvavě. Rodinná idylka! Léta samotky zřejmě nadobro skončila a vůbec bychom se neměli divit, kdyby se za pár let odstěhoval do Venezuely, na pokojný důchod. Třeba právě v době, až budou Francouzi uvádět do provozu obrovitou atomovou elektrárnu nebo už v době podpisu tohoto grandiózního projektu. Ať žije obchod bez skrupulí! Ostatně, koho už bude Carlos zajímat, že? Jeho teroristické žezlo přece převzal Usáma bin Ládin a zájem médií a světa je upřen jinam. 

Revolucionáři vygenerovali ideu, aby Francouzi vyměnili Ingrid Bentacourtovou právě za Carlose, což je schopný zařídit jedině Chávez 

Ilyich Ramírez Sánchez Jeden z nejznámějších světových teroristů je původem z Venezuely. V záškodnických činnostech byl cvičen na Kubě, studoval v Moskvě a během své teroristické kariéry se s vědomím úřadů skrýval v několika komunistických zemích včetně Československa. Dne 14. srpna 1994 byl v súdánském Chartúmu dopaden francouzskou tajnou službou a vzápětí odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za vraždu dvou francouzských policistů. 

O autorovi: MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA, Autor je bývalý český velvyslanec v Kolumbii etnograf