Evropané neumějí bránit svoje hodnoty

Dějiny se opakují. Vypadá to nyní tak, že se karta obrací a to, co Evropané v minulosti zaseli, dnes sklízejí?

Jeví se to tak. Před pár stovkami let některé z evropských národů začaly objevovat svět a začala vlastně už tenkrát globalizace. Pochopitelně tehdy všechna objevená etnika byla pro naduté Evropany barbarská. Zpočátku je Evropané ani nepovažovali za lidi. Teprve až na určité zákroky tehdejšího španělského kléru, který částečně stál na straně indiánů, bylo dosaženo alespoň toho, že indiáni začali být považováni za lidi. Zajímavé je, že za pohany indiáni Evropany považováni nikdy nebyli! Samozřejmě ale s cílem, aby přešli na křesťanskou víru.

Víte, kolonizace indiánského etnika byla cesta, a to hlavně pro střední šlechtické vrstvy některých zemí Evropy, jak získat bohatství. Obrovskou bezohledností daleko od krále. Území indiánů jim oficiálně nepatřilo a měli se o indiány správně starat. Ale pochopitelně z nich ždímali bohatství, zlato a podobně.

Karta se nyní obrací?

Zdá se, že tak, jak se evropská civilizace chovala v minulosti právě v Americe, ale i Africe nebo Asii, tak se nyní dostává na druhou stranu břehu. Vypadá to tak, že samotné národy si to ani neuvědomily, nicméně někteří obchodníci si ze stěhování národů udělali dobrý byznys a Evropu obětovali. Protože se dá dobře vysvětlit fakt, že Evropané jsou příčinou rozdělení Afriky, ale i Ameriky, a to bez ohledu na vnitřní sváry jednotlivých etnik. Evropané kvůli své bezohlednosti pomohli zamezit i rozvoji místní inteligence v tom kterém státě, který kolonizovali, a podobně. Tyto argumenty zmínění obchodníci s lidmi možná používají v jakémsi ospravedlnění svého byznysu.

Faktem však zůstává, že se Evropané v koloniích rozhodně nechovali tak, jak by se měl chovat správný křesťan. Takže to vypadá dnes tak, že dobýváni jsme pro změnu zase my Evropané a náš starý kontinent. To jsou dějiny, které se opakují.

Jací jsou Evropané?

Jsme nekonečně chamtiví na úkor těch ostatních! A stali jsme se, oním takzvaným pokrokem a luxusem, strašně líní a pohodlní. Líní a pohodlní bránit se. Každý národ, každé etnikum v dějinách, když byla napadena nebo ohrožena jeho kulturní entita, tak se bránily. Jsou to i »moji« amazonští indiáni, když byli napadeni, bránili se. Lukem a šípem, a bylo jim jedno, jestli proti nim jedou třeba tanky. Protože brání svoji identitu, kulturu, svůj život a existenci! Což je přirozené, vždyť i každé zvíře se brání, je-li napadeno. Z jakéhosi vnitřního pudu sebezáchovy.

Neztratili Evropané právě tento pud sebezáchovy?

Je to možné a hraje v tom roli spousta věcí, nejenom to, že si sypeme popel na hlavu za minulost, což chápu i jako jakousi dnešní módu. Omlouváme se totiž za všechno, co se v minulosti stalo. Na dějiny se navíc nejde dívat přes prizma, jaké máme dnes zákony, protože tenkrát byly prostě zákony a zvyklosti jiné. Tenkrát věci, které dnes považujeme za kruté, byly normální. Nemůžeme hodnotit události, které se udály před stovkami let, jen přes naše současné názory. Ano, jsme za ledasco v minulosti vinni, ale nelze to hodnotit jen a pouze našimi současnými zákony.

Evropané nedokážou bránit svoji identitu, a to je vlastně proti přírodě. Je v tom asi nějaká politika, která hraje na něco, co se nám obyčejným lidem nezdá. Jaké jsou pro to důvody? Rád bych je znal.

Můžou za to politici?

Politici, to je zvláštní rasa. Nejraději bych je zavezl do Amazonie, ať v pralese dokážou, jak jsou silní a jak se dokážou o svoji existenci postarat. Mnohdy se mi zdá, že se chovají až nepříčetně. Měli by se vrátit zpátky k přírodě. Nejenom politici.

Mají lidé tendenci vracet se k přírodě?

Návrat k přírodě lidé rádi uskutečňují třeba na dovolené. Protože cítí, že z ní čerpají sílu. Ale jenom na chvilku, protože pak musíme zase zapadnout do našeho systému a rytmu. Čili se starat a platit složenky. Jsme v tom kolotoči jako myška ve válci a pořád musíme běžet. Protože takto je nastavena naše civilizace. Dospěli jsme k tomu, a nelze uhnout.

Jde to zpomalit?

Jistě. Nejraději bych sypal písek do soukolí pokroku, aby se trošku zpomalil. Aby se zklidnil. Tady se všichni někam ženou a hledají své štěstí, eldorádo, bohatství a nemůžou ho najít, a do smrti ho nenajdou. Znamená to jediné, že jim život utíká mezi prsty.

Celá Evropa se neustále žene, protože je to tak ekonomicky nastaveno. Zvyšování výroby, HDP, nekonečný růst. Lineární vzrůst, což je sám o sobě nesmysl. Vždyť svět nezná lineární přímku, protože je založen na kruhu, na elipse. Celý vesmír je zakřivený, nikde není nic, co by se hnalo jen dopředu. Všechno má své cykly. A proto mám své indiány rád. Oni myslí v cyklech, jejich obydlí jsou kruhová, ať už je to maloca v Amazonii nebo týpí v USA. Kruh, to je vyrovnanost, ke které se musíme vrátit, a ne se hnát kamsi nahoru.

Jaké je indiánské myšlení?

Není postaveno na ekonomice a na materialismu, v tom je ten základní rozdíl mezi nimi a námi. Musíme pochopit, že svět má dvě stránky - materialistickou a duchovní. A my bereme pouze materialismus a stále se někam ženeme. Myslíme jenom ekonomicky, peněžně, a duch se vytratil. Rovnováha v nás je tím pádem silně narušena. Indián materialismus nebere tak vážně. Pro něj je důležitý duch. Proto třeba i pohřby mají duální.

Můžete to upřesnit?

Nejdříve se pohřbí fyzická schránka indiána a za rok je rozloučení s duší. Všechny víry jsou si velice podobné. Indián nerozděluje přírodu na živou a neživou, pro něj je všechno živé. Strom, kámen i voda. A proto je pro něj všechno posvátné a všeho si váží. Indián se cítí součástí celého kosmu a je nesmírně spokojen, protože nic nemá a nechce mít. Proto je neustále šťasten. Neznám šťastnější lidi, než jsou indiáni. Mají všechno, výborné bio jídlo, čistou bio vodu i bio vzduch, a to bez žádného marketingového podtextu. A k tomu spousty žen, her a zápasů, ale i rituálů a hudby. Jejich život je bohatý. Amazonští indiáni jsou hlavně rybáři, pěstují ale i základní plodiny, a samozřejmě jsou také lovci.

Jak vnímáte Latinskou Ameriku?

Celá Latinská Amerika je pro mě šťastný a veselý kontinent. Podle našich měřítek jsou Latinoameričané chudší než my, ale podle lidských měřítek jsou spokojenější a šťastnější. Nám je jedno, zda je člověk spokojený, hlavně když je úspěšný a dost vydělává. Latinoameričané příliš nic moc neřeší, protože se nikam nehoní. Já žil pět let v Kolumbii a za celou dobu jsem například neviděl, že by někdo ráno utíkal za autobusem, když spěchá do práce. Prostě se neštvou, jsou klidní a pohodoví a asi vědí, že někdy přijede další bus.

Vraťme se k Evropě. Jde to s ní takzvaně z kopce?

Dějiny jsou plné vývoje, kdy jedna civilizace jde nahoru a druhá končí. To jsou ty cykly. Jsme v Evropě bezesporu na určitém vrcholu a to dá rozum cvičené opice, že napořád to nebude. Případný pád evropské civilizace pochopitelně jiná civilizace zase využije. Naši slabost, naše zákony, které se zneužívají již dnes proti nám. Jako to v minulosti vždy bývalo. Evropané se nechávají ničit! Ale je to ještě pořád Titanic.

Na horní palubě se zřejmě ještě tancuje?

Ano, a říkáme si, že to vydrží ještě chvíli, vláda si říká, že to vydrží ještě čtyři roky, protože nikoho nezajímá, co s námi bude v delším časovém horizontu. Indiána právě toto zajímá. To je ta jeho kontinuita, aby jeho kmen produkoval zdravé děti, aby měli čistý genofond, zároveň aby se příliš nerozmnožili a neohrozili tak své zdroje. Jejich přirozená vyváženost se mi líbí. Pouze zdraví a silní přežijí, čímž se udržuje zdravý genofond, a proto jsou již 4000 let v Amazonii a stále jsou zdraví, svěží, čistí a schopni se bránit, a to za každou cenu! Indiáni jsou duševně vyrovnaní, protože si mimo jiné dokážou odpovědět na tři základní filozofické otázky, totiž kdo jsou, odkud přicházejí a kam kráčejí. A věří tomu. Na rozdíl od Evropanů.

V životě jste byl také několik let diplomatem v Kolumbii. Jaké to bylo?

Byla to nejkrásnější léta mého manželského života. Moje diplomatické intermezzo se uskutečnilo v době, kdy takzvaně nebyli lidi. Po rozdělení Československa bylo nutno doplnit stavy diplomatů. Kdo tehdy uměl španělsky a kdo tam znal reálie, byl vítaný. Já se nikdy nikam nehnal a neměl jsem o to zájem, či lépe řečeno, ani v patě mě nenapadlo, že bych takový post mohl někdy získat. Tehdy mě žádali třikrát za sebou, abych přijal místo velvyslance v Jižní Americe. Jako v pohádce. Já měl svoji práci a odmítal jsem toNejdřív Brazílii, pak Peru, ale napotřetí jsem vzal diplomatickou misi v Kolumbii, protože můj privátní kontrakt právě skončil.

Byla to však jen souhra událostí a vím, že dnes už bych tuto šanci určitě neměl. Nyní jsou tyto posty v rukou vlčáků, kteří mají své kariéry, vazby, kontakty a posty a podobně. Já navíc nikdy nebyl členem žádné party, žádné politické strany ani zájmové skupiny. Mám svůj obor, kterému se věnuji. Jsem zvyklý být jen sám za sebe, a proto si můžu říkat, co chci, protože nejsem placen žádnou akademií, univerzitou, Evropskou uniínějakou stranou, nadací ani žádnými fondy, prostě ničím a nikým. Jsem vždy osamocený vlk v poli. A tak to i zůstane.

Radovan RYBÁK