Pralesní muž

Mnislav Zelený Atapana

Věk: 68 let

Co dělá: Běhá po Amazonii v bederní roušce

Atapana znamená v jazyce indiánů Jawalapiti „list zelené palmy". Přesně tak pojmenoval etnografa Mnislava Zeleného šaman Guňitze na horním toku Rio Xingu. Teď ale sedíme u stolku před hamburgrárnou v pražském nákupním centru a povídáme si o šťastných civilizacích, které ani nevědí, co znamená slovo nákup. Vědec na své amazonské indiány nedá dopustit a každou zimu za nimi jezdí: „Musím tam každý rok, protože jsem jim to slíbil. Je to můj úděl a zatím se mi to daří.“

Stihl toho vůbec hodně a spoustu plánů má před sebou. Tolik, že by mu patrně vystačily na několik příštích životů a na nějaké lenošení u krbu rozhodně nemůže ani pomyslet. „Teď zrovna dopilovávám knihu o své první cestě, píšu ji průběžně tak 20 let a konečně jsem ji odevzdal. Ještě musím dopsat spoustu dalších věcí, jinou knihu mám taky rozpracovanou a chci napsat ještě další tři.“

Nic nechtít: Na otázku, jestli si někdy neodpočine třeba při golfu, se doslova rozohní: „Na to není čas! Pořád píšu nějaké články, neustále mi někde něco vychází a do toho mi volají

z televize nebo rozhlasu, abych se vyjádřil k nějaké situaci v Jižní Americe.“ Navíc zrovna teď rekonstruuje nemovitost, a jak sám říká, nejvíc článků vymyslí během dojíždění tramvají: „Tramvaj, to je čas, který se nesmí promrhat.“ Když zrovna nepíše článek mezi Vodičkovou a Lazarskou nebo nenosí cihly, má jednání. Před chvílí se slečnou, která chce pomáhat indiánům a potřebovala vědět, co se může a co se naopak nesmí dělat. „Jo, to mi lidi dost volají. Chtějí vědět, jak pomáhat. Ale pozor - pomáhat je třeba jen těm, které naše civilizace už rozložila. Těm nedotčeným kmenům v pralese civilizace nedluží nic a oni se mají tisíckrát lépe než my. Ti indiáni nic nemají, ale hlavně ani nic nechtějí. Jenže to my nedokážeme pochopit,“ vysvětluje Atapana.

Nezastavit se: Mnislav Zelený byl odjakživa hektický. Působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a Ekvádoru, dělá přednášky pro školy i prestižní manažery a chce někde založit muzeum amazonských indiánů. Jen mít čas a peníze. „Moje nadace teď podporuje 14 indiánských dětí na školách. Vybrané peníze jim tam vždycky všechny osobně dovezu, nedělám to jako jiné neziskovky, které si z vybraných peněz dávají platy a podobně. Občas jim taky vozím léky a pokaždé dovezu zpátky spoustu hraček a ozdob, které pak tady prodávám, a utržené peníze zase vracím indiánům“ popisuje Zelený svůj každoroční kolotoč. Taky by moc rád uspořádal výstavu o Amazonii, kterou už 40 let důvěrně zná, aby lidé pochopili, jak strašně se za tu dobu změnila a že bychom s tím konečně měli něco dělat. Jenže to jako spousta dobrých věcí vázne na nedostatku financí.

Šamani a drogy: Indiáni sami Atapanu požádali, aby zapsal jejich znalosti léčivých a šamanských rostlin pro další generace. „Píše se tam o drogách, jedech a alkaloidech a slíbil jsem indiánům, že to nikde nebudeme publikovat. Vzniknou jen dva exempláře, které dostanou indiáni, aby jejich znalosti nezanikly a jejich mladí mohli pokračovat v jejich cestě. Jestli budou mít zájem. Měl jsem v Jižní Americe tým s botanikem a antropoložkou, kteří několik měsíců se šamany a kouzelníky dělali výzkum,“ říká Atapana a s lítostí dodává: „Jenže to stojí hrozně moc peněz a sponzoři to teď v krizi taky mají těžké. Snad bude napřesrok lépe.“

Chalupář: Po výčtu všech těchto činností (a to jsme se ještě nezmínili o natáčení filmu) se Zeleného ptáme, jestli teda třeba aspoň jezdí odpočívat na chalupu, když už lenošení doma nesnáší: „Jasně. Zrovna zítra tam jedu. Spravovat střechu a řádit s vnukem, ve kterém pomalu buduju malého indiána. Plížíme se spolu, stopujeme a přepadáváme bledé tváře. A kromě toho zbožňuju sekání dříví. Taková atavistická činnost je fantastická!“

Pralesní tečka: „Teď jezdím k jiným kmenům, ale Jawalapitiové se mají dobře. Chci tam za dva roky zajet, abych jim ukázal syna a dceru. Rád totiž dělám takzvanou tečku, kterou vždy uzavřu nějakou etapu v životě.“

Důchod v teple: Spousta důchodců se na stará kolena stěhuje do tropů. Většinou sice spíš do pohodlných bungalovů v dosahu gerontologické ordinace, ale pokud máte dobrodružnou duši, klidně zahoďte oblečení a všechno, co funguje na baterie, a vyrazte do deštného pralesa. Stát na důchody stejně mít nebude, tak co. FHM