Jsme jako myši ve válci

„Jsme jako ta myš ve válci - šlapeme a šlapeme a nemůžeme se zastavit. A zapomínáme být šťastní,“ říká etnograf, cestovatel a přítel Indiánů Mnislav Zelený

Etnograf Mnislav Zelený se proslavil především svými pobyty mezi amazonskými Indiány. Kmen Yawalapiti jej dokonce adoptoval a dal mu jméno Atapana, pod kterým vystupuje a publikuje. V poslední době pobouřil své kolegy teoriemi o bělošském genofondu, který může příliv milionů uprchlíků zničit. „Ted jsou údajně někde ve Švédsku kurzy pro muslimy, jak se chovat k ženám To si myslí, že během kurzu změní svoje tisícileté zvyky? To je nesmysl,“ říká cestovatel, který je přesvědčen, že dřív než imigranti naši civilizaci patrně zahubí pokrok.  A nový život vzejde z Amazonie, jejíž obyvatelé si uchovali čistotu. 

Dáváte rozhovory už jen na hřbitově. Proč?

To patří k nám. To my jsme to tady. Ti, kteří nás vytvořili a měli bychom je přinejmenším uctívat a nezapomínat na ně. My také za chvíli odejdeme a přiřadíme se k nim. Velice často se hovoří o tzv. kontinuitě. Máme takových termínů plnou pusu, ale nikdo se podle toho nechová. Kontinuita je nejen o tom, co bude, ale i co bylo. Když tu člověk prochází hřbitovem, působí to místo nejen magicky, nádherně, dýchá i naší historií a neměli bychom na to zanevřít. Otázku našeho vztahu ke smrti a k tomu co bude, bychom neměli ignorovat. Tak si myslím, že ti Indiáni, ke kterým už jezdím 45 let, to mají vyřešené. Zato my ne. Strašně rychle jsme si zvykli, zvlášť v poslední době, na smrt zapomínat, což je vidět na tom, jak se snažíme smuteční obřady zkracovat, až likvidovat, a žádným způsobem se smrtí nezaobírat.

Takže naše nechuť loučit se s mrtvými nemusí být motivována jen z ekonomických důvodů, jak si to vysvětlují pohřební ústavy?

Ono je to jedno s druhým. My jsme samozřejmě čistě materiální společnost. Když ale nejsme ochotni pustit korunu, vztah k předkům se redukuje na to, jak se jich rychle zbavit. Jako bychom se jich štítili…dotknout se mrtvého, kdo to dnes udělá? Myslíme si, že smrt není součástí života. A to je velký omyl. Smrt je součást života, je vyvrcholení života, je to vlastně jeho cíl. Ano, smrt je naším cílem.

Proč ji tedy nedokážeme přijmout?

Vytěsnili jsme jakoukoliv spiritualitu, duchovno a smrt s tím samozřejmě souvisí. Nic pro nás není posvátné. Obřady by měly být posvátné. Rituály tvoří život, jinak se z něj stane jen čistá honba a chamtivost za mamonem. Tu honbu jsme povýšili na cíl našeho života, což je tragédie. Nějaké štěstí, klid a pohoda, i ta pohoda ze smrti a zažít si ji v rámci toho obřadu, který k nám patří, jako to zažívají Indiáni, zmizely.

Indiáni netruchlí a nijak extra se smrti nebojí. To je přirozené?

Nebojí. Oni jsou tak vychovávaní od malička. Oni se zhruba od pěti až do patnácti let připravují na iniciaci - šaman je připravuje na všechno, co je v životě čeká. Na manželství, způsob lovu, dějiny kmene, historii… no deset let se kluk učí. A součástí příprav na iniciaci je, že chlapci pomocí drog z rukou šamana mají halucinace, vnímají duchovní svět, poznávají své nevědomí za mluvené asistence šamana, který jim vše vysvětluje, až dojdou k nejvyššímu stupni poznání a to je jejich vlastní smrt. Každý musí zemřít a šaman je dostává potom zpátky. Drogy vyvolají něco jako psychickou smrt, jak říká Stanislav Grof, kdy dochází ke spojení s přírodou, kosmem, archetypálními postavami. To všechno ten mladík nasává. Samozřejmě při tom občas někdo zemře. Vezme víc drog a zemře.

Zkusil jste to také?

Já to v roce 1972 chtěl zkusit, ale šaman říkal: ne, ne, tobě to nepřísluší. Spousta cizinců to zkouší, já ne. Je to vykrádání jejich kultury, všechno jsme jim vykradli, a nyní i jejich duševní vlastnictví a udělali jsme z toho kšeft.  Z drog máme kšeft, protože my jsme požitkáři a chceme si jen užívat. Nemůžeme pochopit pravou přítomnost a používání drog. Vůbec nechápeme, že je to součást duchovní výchovy. Tam je smrt součástí jejich poznání, na kterou jsou pak připraveni. Oni vědí, kam kráčí, co bude dál, a proto je to všechno v nádherné pohodě a klidu. Já četl několik odborných pojednání a dočetl jsem se a věřím, že všechny ty moudré knihy knih - ať už je to Talmud, Korán nebo Bible - nejsou příprava na život ale na smrt.

Kolika let se dožívají Indiáni?

Do zhruba 14 let mají 30 až 40 procentní úmrtnost. Tím se vyčistí a jsou pořád zdraví. A umírají vůbec ne ve 30,40, jak se traduje… já se po 40 letech vrátil k Indiánům, a se všemi jsem se sešel!  Těm, se kterými jsem kamarádil tenkrát, bylo kolem 70. ti let jako mně a všichni jsou zdravější než já. Jedí zdravé jídlo, ryby, ráno je uloví, za dvě hodiny je jedí, tapíra, maso, maniok…Všechno bio. Tam je to bio totiž po tisíce let. Mají čistý vzduch, nekontaminovanou vodu, nemají stres. My z bio udělali zase hlavně kšeft. Věřím tomu, že jestli je nevyhubíme, a my až padneme na hubu, sami sebe zničíme, oni přežijí. Tam bude lidská banka, odkud opět vzejde život.

Vy říkáte, že doktor je největší nepřítel lidstva, ale přítel člověka. Jak tomu rozumět?

Často se mě lidé ptají, jestli šaman léčí. Říkám, že léčí jen občas. Proč by léčil, když jsou všichni zdraví, že? Já jezdím k Indiánům do Amazonie 45 let a vidím, jak to funguje. My si tady vytvořili tzv. posvátné krávy. Tzv. demokracii, lidská práva, snižování dětské úmrtnosti…a spoustu dalších takových věcí. Myslíme si, že tak to má být. Ale proč? To jsou přeci věci, které jsme si vymysleli, ale vůbec nejsou přirozené. To jsou jen slova, slova, slova. Proč by to nemohlo být úplně jinak? My jsme odmítli, aby to bylo jinak. A to je začátek konce. My náš genofond zničíme tím, že se každého snažíme zachránit, protože máme málo dětí. Dřív i u nás bylo 10 až 15 dětí a vydrželo to nejsilnější. Je to kruté, ano, ale amazonské Indiány vychovává krutá příroda. My jsme vychováni judaistickou a křesťanskou filosofií a tam jsou otázky jinak postavené. Bohužel lidstvo tímto skončí.

Proč jste si tak oblíbil právě Indiány? Žil jste v mnoha kulturách….

Nevybral jsem si je náhodně. Postupem let mi docházelo, že žijí velice prostě. Nemají majetky, za ničím se neženou. Jsou soustředění na to, aby byli šťastní a veselí. Jsou spirituálně na velké výši, věří na spoustu věcí, které je posilují, a proto je jejich život pohodový, klidný. My se jim vysmíváme, že žijí den ze dne. Ano. Mají čas pozorovat přírodu. My ten čas nemáme. Jen pár vědců ji pozoruje, ale ostatním lidem ty souvislosti okolí a kosmu unikají. Já se vždycky na mých přednáškách ptám: Vážení přátelé, kolik znáte jménem hvězd či souhvězdí? Jen pár! Indiáni jich znají čtyři stovky. Umí pojmenovat všechno. Ono to patří k jejich životu. Nejen louky, lesy, zahrady, tzv. ekologie, ze kterého se stalo politikum, nic jiného. Když já porovnávám naši a jejich civilizaci, zjišťuji, že jejich je přirozená a naše tak přízemní, nepřirozená.

Abychom mohli být šťastni, musíme nic nemít?

Takhle jsem to neřekl. Já jsem řekl, že oni nic nemají a ani nechtějí mít. Moje babička říkala: Blaze tomu, kdo nic nemá. To jsou moudra. Čím víc mám, tím víc mám problémů, tím víc se za něčím ženu. Je třeba být skromnější. My se ale vrháme do kolotoče ekonomiky, abychom měli víc a víc. Jsme jako ta myš ve válci - šlapeme a šlapeme a nemůžeme se zastavit. A zapomínáme být šťastní. A my si myslíme, že to štěstí můžeme mít jedině, když jsme bohatí. To je základní omyl naší civilizace.

Vy to vidíte moc pesimisticky. Já mám okolo sebe spoustu lidí, kteří mají hnací motor jinde než v penězích….

Naše společnost je takhle většinově zaměřená. Řada lidí si našla svou cestu, alternativu, uklidnění, pohodu, ale jinak nám ekonomický systém spiritualitu ničí. Pořád musíme vynakládat sílu na požadavky kolem nás, které jsou falešné, netransparentní. U těch Indiánů je všechno jasné. U nás se ale něco řekne a najednou se zjistí, že jsou za tím úplně jiné zájmy. Svět je pak virtuální a nesmyslný.

Nebojíte se, že vaše Indiány zničíme tím, že jim ukážeme, co všechno mohou mít?

Ano. Samozřejmě všechny ty situace jako třeba v Africe jsou tragédie. Ale před mnoha a mnoha lety tam lidé byli v pohodě a byli šťastni. Ano, žili na hlíně jako ti amazonští Indiáni, nic moc neměli, probíhaly tam místní boje a války, ale byli spokojení. Najednou jsme přišli my a začali jim říkat, co jim všechno chybí – a oni zjistili, že nic nemají a začali být nešťastní. To je jako když vyšel Adam s Evou z ráje. Teď se to pochopitelně obrací proti nám. A dobře nám tak. Protože my jsme chamtivci a chceme vydělávat všude a na všech.

No, a když už jsme jim to udělali, neměli bychom jek nám teď přijmout? Vy říkáte, že ne, že zničíme bělošský genofond…

Jinými slovy patří nám to. Co byla koloniální politika? Vykrádání kontinentů a západ na tom zbohatnul. A ten se s námi tenkrát nedělil. Takže my jsme se tzv. nenamočili, je to jejich vina. Oni to tak necítí, ale holt dějiny se točí a třeba lidé z jiných kontinentů budou pro změnu kolonizovat nás. My se s tím svezeme, protože jsme v EU a ti nás schramstnou. My musíme být tzv. solidární.

Tyhle vaše názory o zničení bílého genofondu pobouřily kolegy z vědeckých ústavů. Dokonce vás nazvali nacistou….

Jistě, a taky Mengele, a podobně. Ale jasně, oni musí získávat peníze z EU, žijí z různých tendrů a podpor. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.  Já je chápu a nemám jim jejich ostrá slova za zlé. Kamarádi i z vysokých akademických postů jsou na mé straně, ale jen mezi čtyřma očima. Já si můžu kecat, jak chci, nejsem nikým placený… Co je to současná korektní politika? No lhaní. Když se bojím říct někomu pravdu, budu mu říkat korektně nepravdu. V té politice se musí chlácholit, aby se lidi nepobouřili. Podobně jako když letadlo padá, říkají stewardky, že se nic neděje. Aby nevznikla panika. Takže aby nevznikla panika v Evropě, mažou nám med kolem huby.

Vy říkáte, že nás imigranti budou nenávidět, že integrace do naší společnosti nemůže fungovat. Proč?

Jistě že ano. Vidíme to na konkrétních případech ve Francii. Ta první generace, řekněme, že je vděčná, že je na tom líp než dřív, ale ta druhá a třetí bude vždycky marginalizovaná mimo pár schopných jedinců, a tam začnou problémy. A proto vždycky budou proti nám.

Takže se kultury míchat nedají?

To jsou tisíce let vývoje. Nemůžeme člověka, který je vychovaný nějak svými tradicemi, zvyky, vírou, změnit. Ted jsou údajně někde ve Švédsku kurzy pro muslimy, jak se chovat k ženám To si myslí, že během kurzu změní svoje tisícileté zvyky? To je nesmysl.

A není možné, že v menší míře než milionových vlnách uprchlíků, by to mohlo fungovat?

Ale to já všude píšu a přednáším. Ano, v menší míře ano. Je to o přizpůsobení se.  Vždyť i já se těm Indiánům musel přizpůsobit. Já tam nemohl tahat konzervy vepřového. Přede mnou tam byla výprava z Německa a ti se tam štítili jíst jejich jídlo, že prý mají špinavé misky. Vytáhli si svoje a náčelník je vyhnal domů. Já přišel s pokorou a přizpůsobil se. Proto mě přijali a proto mně mají rádi. Kdybych byl nabubřelý běloch, jako jsou tihle nabubřelí muslimové, co jen natahují ruce - živte nás, tak by mě nepřijali. Ale mě přijali černoši v brazilském Salvadoru i muslimové. Já žil i v Íránu, jezdil jsem do muslimské vesnice a super. Já se opět poklonil. Já uznávám všechny víry. Všechno má ale své místo. Vzniklo to na základě životního prostředí, které determinuje tu kulturu a ta kultura vznikla z něčeho. Na základě životního prostředí. To jsou tisícileté vývojové stupně, fenomény a ty nemůžeme změnit jen tak a v takovém návalu.

Takže integrace ano, ale pouze ve velmi omezené míře?

Ano, když přijde tisíc migrantů, tak se propojí, přizpůsobí, integrují. Nemají ten tlak davů vlastní kultury v zádech. A pro nás je to vítaná očista krve, přínos nových invencí, myšlenek. Já dávám příklad Lejly Abassové.  Super! Ale když těch Lejl přijde deset tisíc najednou, už to začíná být problematičtější. Oni přeci navíc přicházejí do země pohanských psů. Jak by nás mohli mít rádi? Ke křesťanským Syřanůn máme blíž a i ta integrace bude přirozeně lepší.

Jeden recept asi neexistuje…

My si myslíme, že penězi se všechno vyřeší. Že to zaplácneme. Ale kulturní věci se nedají uplatit. To jsou vlastně duchovní záležitosti, ty obřady a rituály, ale my na to kašleme, myslíme si, že ekonomika to zvládne. Řekneme si: Vyrobíme tisíc perfektních aut, tak je vyrobíme. To ano, ale nemůžeme vyrobit tisíc integrovaných muslimů. I když si to evropští politici myslí. Ale kdoví, co je za tím? U nás totiž nic není transparentní.

Vy jste se do Amazonie k Indiánům, kteří vás adoptovali, vracel po 26 letech. Jak se Indiáni pod vlivem těch mobilů, antibiotik, motorek a traktorů změnili?

Oni už mají mobily, televize a další naše vymoženosti…mladí mohou odejít do měst, kdyby chtěli. Ale proč by to dělali? Vždyť by tam z nich byli jen kriminálníci a prostitutky zneužívaní bělochy. Tam nemají šanci uspět. Jenže v případě mého náčelníka Aritany je situace vynikající. Má obrovskou, ale pozor – přirozenou -  autoritu a vysvětluje jim to. Co jim u jejich kmene chybí? Nic. Loví, baví se, pracují tak akorát, nijak zvlášť tvrdě, mají spousty žen, tance, zápasy…

O čem se Indiáni běžně baví?

Oni jsou strašně ukecaní mezi sebou, ve styku s cizinci naopak velmi uzavření. Já jsem si zprvu myslel, že se vzletně baví o bitvách, o kosmu…Ale ne. Od rána do večera se baví ti chlapi o ženských: kde, kdo s kým, proč…Tisíce let stejné téma. Ženské naopak o chlapech. Tohle je základ existence. Kdyby si neustále nepovídali o vztazích, o sexu, vyhynuli by. Tam se musí pořád rodit.

U Indiánů se vlastně krášlí muži. Aby je ženy chtěly, že?  

Samozřejmě. Ale tak je to správné. Pravdu rozhodne příroda. Kohout má nádherné peří, slepice se má hrabat v popelu, aby odlákala predátory od svých mláďat a kohout je naopak přilákal a bojoval s nimi. To je vidět, jak ta naše západní civilizace všechno popletla. Za tím je byznys. Ženský jsou ochotný za to dát velký peníze, tak je to tak.

Jak si Indiáni vybírají manželky? Mohou mít Indiáni tolik žen, kolik uživí?

Ano, ale musí se o ně starat. Jeden starší náčelník mi říkal, že v poslední době mají ti kluci jen jednu, protože nejsou tak schopní, jako byli ti starší.

Proč Indiáni odmítají moderní léčbu, přestože je pro ně už dostupná?

Já, když jsem tam zachránil starého Indiána, který už umíral – dal jsem mu antibiotika – byl jsem odsouzen šamanem k ostrakizaci. Neměl jsem to dělat. Když má umřít, tak ať umře a basta. Já šamana vlastně pokořil, snížil jeho autoritu. Člověk se musí starat sám o sebe. Neexistuje tam LDN, oni vydrží hodně. Mojí adoptivní matce Airice je 90 let. A našel jsem ji na poli. Vidím poloslepého indiána kolem 70. let, který jde, a jeho děti mu nepomůžou. Já to prožil na vlastní kůži. Namohl jsem si tam záda a nikdo mi nepomohl.

To je také přirozené?

 Je to tak správně. To je tzv. magie slova. Slovo je mocná čarodějka. Kdyby se mnou mluvili jako s nemocným, nemoc by jen podporovali. To, že se mnou jednali jako se zdravým, je ta obrovská podpora.  Žádná lítost. Ta problémy jen prohlubuje. Máme nemocnou společnost v úpadku. Podívejte se, co máme. Máme chytré mobily, auta, pokrok, pokrok, pokrok, pokrok....Ale pokrokem spějeme k záhubě. O tom se neradi bavíme, protože neradi slyšíme o smrti. Jenže společnost roste, aby zemřela. Můj přítel stařešina Germán z kmene Yek´wana to řekl nádherně, když pozoroval skupiny indiánských mladíků, jak se ožírají pivem a potácí: „Ti jsou ztraceni!“. Zkusme nebýt ztraceni. A jako člověk, aby žil dlouho, musí žít zdravě, i naše civilizace, aby ještě chvíli vydržela, měla by žít zdravě. To znamená, zpomalme tempo ekonomického růstu vedoucí ke konci. Třeba tím, že nebudeme podléhat reklamě a vše kupovat, co vidíme. Pokusme se něco nemít.