Amazonská naděje

Mnislav Zelený, také zvaný Atapana, strávil velkou část svého života mezi amazonskými indiány. V současné době se věnuje projektu Velká Amazonie, jehož cílem je výzkum nedotčeného pralesního života a pomoc místním indiánským kmenům. Projekt je také jedinečnou příležitostí strávit tři měsíce v amazonském terénu. Znalci Amazonie, neváhejte! 

Byl jste adoptován indiánskou rodinou, dost neobvyklý jev pro člověka ze střední Evropy.. 
Za mé cesty v roce '89 jsem delší dobu pobýval u venezuelských Yawalapitiů, byl to vrchol všech mých pobytů. Už jsem věděl, jak se chovat, jak být adaptabilní. Když jednáte mezi Indiány běžně jako běloch, nikdy nedojde k propojení mostu porozumění. Stal jsem se kamarádem náčelníka Aritany a posléze mě adoptovala jedna místní rodina. Shodou okolností je můj adoptivní otec kouzelník Gunitse. 

Původní amazonská civilizace je doslova pravým opakem té naší. Jak předejít komunikačním nedorozuměním při styku s místními obyvateli? 
Není na to žádné desatero, musíte jít s vlastní kůží na trh. Doporučuji mít lidský přístup a hlavně schopnost adaptace. Musíte dobře vědět o místě, kam jedete. Samozřejmě existují turistické agentury, podnikající cesty za Indiány, ale to jsou bohužel pouze divadla. Někomu to ale stačí, ne každý je připraven pro komunikaci s Indiány. V poslední době je velká móda jezdit za halucinogenní ayahuaskou, tím se ale původní kultura likviduje. 

Nakolik se liší naše hodnoty od způsobu života amazonských Indiánů? 
My jsme se v průběhu staletí dopracovali ke krédu, že chceme žít stále lépe, bohatěji než naše rodiče. Indiáni to mají právě naopak, chtějí žít tak, jak žili jejich otcové a dědové. Jejich systém je pro ně perfektní a není k němu co dodávat, je to pro ně sociální jistota. Našli své místo v životním prostředí, své ozubené kolečko v mikrokosmu, kde žijí, kolečko, které je navázáno na mechanismy celé přírody. Považují se za živočicha, kdežto my, ač jsme živočichové, toto popíráme. Nemají hodnoty ekonomické, nevyrábějí, nepočítají. Samozřejmě mají obchod, ale ten funguje na přátelské výměně. 

Na Západě jsme každodenně posedlí časem. Je vnímání času pro Indiána také významnou životní veličinou? 
Čas nevnímají, indián nikdy nikam nespěchá, pohybuje se zvolna, rozhlíží se, užívá života. My díky našemu shonu ztrácíme styk s přítomností, díváme se do budoucnosti. Indiána budoucnost nezajímá, ani se o ní nebojí, budoucnost je zajištěná samotnou existencí přírody. Nemají tak vyvinutý pud sebezáchovy, když někdo zničí přírodu, oni skončí s ní. 

Jak důležitý životní mezník představuje pro amazonské kmeny smrt?
Smrt je pro ně tím nejběžnějším, co existuje, po smrti se promění ve zvíře, které žije dál. Šaman pak zprostředkovává kontakt mezi současným a posmrtným životem, vše probíhá v klidu a není se čeho bát. Pohřeb je jednou z největších kmenových událostí, narození neoslavují. 

Za postavou šamana se skrývá jedna velká záhada. Jaká je jeho role v rámci kmene? 
Šaman zastává mocnou pozici, často důležitější než samotný náčelník. Vytváří organizační zázemí rituálů, nenápadně organizuje duchovní život kmene. Zajišťuje spojení mezi naším a posmrtným světem, ale i léčitelskou a obrannou stránku. Má dvě polohy, dobrou i zlou, všichni jej respektují, někdo se ho i bojí. 

Zmínil jste turistické zneužívání amazonských halucinogenních drog. K jakým účelům je využívají domorodci? 
Drogy a podobné přípravky hrají velkou roli u kmenových společenství na celém světě. Jedině šaman zná jejich správné použití a dávkování, s jejich pomocí simuluje při obřadech a rituálech určité životní situace, doprovází člověka a vysvětluje mu všechny jevy. Na vyšších úrovních končí tato cesta poznáním vlastní smrti. Ti nejsilnější přejdou řeku mrtvých ještě zaživa. Indián věří tomu, co zažil, a ví, že je všechno v pořádku, že život pokračuje dál. Jedinec tam drogy nepožívá rekreačně pro sebeuvolnění, ale pro svůj duchovní vývoj. 

Daří se vám přenášet hodnoty Indiánů i do běžného života u nás? 
To nejde. V Amazonii jsem velice spokojený, ale když se vracím zpět, semele mě to tu, dostanu se do šílených kolejí, všude kolem spousta úhybných manévrů a závisti. Přeji všem, aby okusili, že se dá žít i trochu jinak, ale naše civilizace to už takto nastartovala a nedá se s tím dělat nic. 

Ve venezuelské Amazonii jste vybudovali výzkumnou stanici, jaké bude její hlavní využití? 
Nejdříve jsme si museli u Indiánů vytvořit dobré jméno a hlavně důvěru. Indiánská diplomacie je zdlouhavá a složitá. Velkou roli hrálo i to, že nesu indiánské jméno, které mě prezentuje. Stanice už stojí, teď jsme jejich přátelé a můžeme přivézt další. Vybereme jednotlivce, kteří jsou schopni přežít v terénu. Budou mít možnost osahat si prales v panenské podobě, otevírat pro sebe tajemství, ale budeme se snažit, aby v naší práci byl i přínos pro samotné Indiány a především přírodu.