Srdce nechal u amazonských indiánů

Mnislav Zelený chce nasypat trochu písku do soukolí zvaného pokrok 

Na střídačku žije v pralesech Jižní Ameriky a v moderní džungli dnešní Prahy. S nedůvěřivými indiánskými kmeny se natolik spřátelil, že ho přijaly mezi sebe. Jeho duchovním otcem je amazonský šaman Guňitze. Pětašedesátiletý antropolog Mnislav ZelenýAtapana bojuje za zmírnění zkázy v Amazonii a nedávno sepsal Encyklopedii šamanismu. 

Proč se pro vás stala právě Amazonie zemí zaslíbenou? 

S otcem jsem každé prázdniny vandroval po Česku, později s kamarády po Balkáně. Pojmy Amerika a indiáni mají pro chlapce s dobrodružnou povahou velké kouzlo. Vždy mě to přitahovalo. Severní Ameriku jsem bral jako průmyslové centrum a tu jižní jako opravdový ráj. Když jsem pak pracoval v přístavech Rotterdamu a Hamburku nebo na stavbě podzemní dráhy v Londýně a vydělal devizy, koupil jsem si palubní lístek do Rio de Janeira. To byl rok 1968 a tak začala moje anabáze v Latinské Americe. 

Nicméně Amazonie je pro vás středobodem putování po Jižní Americe? 

Určitě. Tam ještě žijí kmenová společenství původních přírodních národů, která mě lákají. Třeba v Andách indiáni přežívají jen jako rolníci nebo námezdné síly. Už nejsou tak svobodní. 

Jak se vám povedlo prolomit tradiční nedůvěru přírodních národů vůči bílému muži? 

Člověk se k nim těžko dostává, protože jejich území třeba v Brazílii kontroluje ministerstvo vnitra. Jít tam přímo, jako to dělal Alberto Vojtěch Frič, už nejde. Mně pomohla souhra náhod a Orlando Villas Boas, jenž znovuobjevil xinguské indiány a roku 1961 založil národní park Xingú. S jeho jménem jsem se dostal všude. Neměl jsem přitom žádný jeho dopis nebo doporučení. Stále tam totiž vše funguje na základě slova. 

Získat indiánské jméno představuje složitý proces. Jak to proběhlo u vás? 

Indiáni jednají impulsivně, bez jakéhokoliv plánu. Když pocítili, že jsem osoba, co mezi ně zapadne, dali mi jméno. Duchovní rodiče, indiánka Ayrika a šaman Guňitze, mě objali, prohlásili za syna a bylo. Až později jsem se dozvěděl, že jméno Atapana je názvem zeleného listu jednoho druhu palmy. Jméno je důležité, protože o vás mnohé vypovídá. Někteří indiáni dědí po svých předcích ještě magická jména, která jsou ale tajná. Mimo nositele jména ho zná pouze šaman. 

Máte povinnost se o své duchovní rodiče starat, jak tomu bývá v tradičních společenstvích? 

Přesně tak. Ale na dálku to bohužel moc nejde. Když jsem byl na místě, dával jsem jim dary a snažil se pomáhat. Denně jsem se s nimi stýkal, i když měla Ayrika tuberkulózu. S Guňitzem jsem se účastnil jeho šamanského léčení a on mi potom obřadně rozřezal ramena. Plánuji je znovu navštívit i se svými dětmi. Vždy chtějí poznat celou rodinu přátel. U ekvádorských Kofánů jsem byl po pětadvaceti letech nedávno znovu i s dětmi a zavládlo všeobecné nadšení. 

Šamana Guňitzeho považujete za duchovního otce. Předává vám své učení? 

Pravda je, že se o šamanismus v poslední době zajímám více, ale žádné učení či vize jsem od indiánů nezískal. Šamanismus je tam velmi posvátný a náročný. Navíc k tomu člověk musí mít předpoklady a projít mnohaletou výukou. Není to žádná hra. 

Co si myslíte o běloších, kteří se prohlašují za šamany? 

Jsou zpravidla na omylu. Nanejvýš bych jim přisoudil nálepku léčitelů, pseudošamanů, podvodníků. Šamanismus je totiž životní poslání a řehole. 

Jak vy vnímáte šamanismus? 

V průběhu čtyřiceti let zájmu o Amazonii jsem shromažďoval informace spíše náhodně. Zpočátku mi připadalo jako znesvěcení bavit se s indiány o šamanismu. Oni o tom sami neradi mluví a osobně jsem z toho měl strach. Teprve až v posledních letech mě to začalo zajímat do hloubky. Když mi třeba Kofánové dovolili pozorovat obřady yaché, kde pijí své omamné nápoje, chtěl jsem se také napít. Zdůraznili, že to není pro bílé, protože jde o moc silný nápoj, který nám nepatří. Samozřejmě že jsou antropologové jako Castaneda, co si všechno chtějí vyzkoušet, ale já se řídím pokyny svých šamanských přátel a jejich umění jim neberu. Nechal jsem si ty věci od nich vysvětlit. Jsou stupně vidění podle síly drogy a je to mimovědomé poznávání světa. Jde o výuku mládeže, přes kterou se jí otevírá svět duchů, zvířat, obrů až po poznání vlastní smrti. Šaman jim ji nasimuluje. Technologie šamanismu je v podstatě všude stejná. 

Lze říct, že je šamanismus kolébkou náboženství? 

Jde o první světonázor od úsvitu dějin. Vznikl možná už před 40 000 lety. Před 5000 lety se na svět dostal náboženský světonázor a před 200 lety vědecký. Takže šamanismus se vypracovával nejdéle. Mimo jiné jde o sílu schopného šamana. Protože u indiánů jdou všichni do soutěže a vyhrává ten nejlepší. Nemohou si dovolit zvolit špatného šamana nebo náčelníka, protože by nepřežili. Když si my zvolíme do vedení blbce, tak to nevadí. Nic se nemění a pár let to vydržíme. 

Vyvíjí se šamanismus? 

Už nemusí. Nicméně se stále kultivuje. Pralesní indián se nevyvíjí, protože by ho pokrok zničil. Institucionalizovaná náboženství šamanismus převzala a do svých nauk začlenila mnoho z jeho technik. Judaismus, křesťanství, islám, buddhismus, prostě všechna náboženství šamanismus vykradla a pak ho zapudila. Šlo o konkurenci pro třídu kněžích. Rituální zpěvy alias gregoriánské chorály, bubnování, lámaistické zvonečky, kadidlo a tak dále. 

Do jaké míry nabourala misionářská činnost původní šamanismus? 

Žil jsem tam i na několika misiích. Byl jsem u jezuitů a evangelíků. Následně jsem zjistil, že indiánům misionáři tak moc nevadí. Každý indián je věřící. Věří v přírodu a s křesťanstvím si jen přejmenoval přírodu v boha. Jde o terminologii. Ježíš je podle nich velký šaman. Vždyť léčil slepotu stejně jako jejich šamani. Takhle to tam prorostlo. Indián věří, že je všude přítomen duch. A to, že se u nás šamani představují jako přisluhovači ďábla, vychází z konkurence křesťanství. 

Nevydal jste se na tenký led, když jste tento prastarý světonázor vtěsnal do jedné encyklopedie? 

Každou encyklopedii lze neustále doplňovat. Snažil jsem se prezentovat šamanismus jako celosvětový kulturní fenomén, který procházel všemi světadíly. Každý z nás má v mozku uloženy pozůstatky šamanismu, jen o nich neví. Poslední výzkumy vědy navíc schopnosti šamanů ověřují. Kde je vlnění, tam je i možnost komunikace. Takže komunikovat se zvířaty nebo rostlinami není hloupost. Vždyť kmitání krystalů objevila kvantová fyzika. Snažím se na to upozorňovat. Nejmocnější šamani léčí kupodivu foukáním, tedy dechem. 

Jak to vypadá? 

Dech je mocný, rovná se duši a ta je život. Říká se, že někdo někomu vdechne život. Nejschopnější šamani na lidi foukají. A všichni to děláme. Když si dítě rozbije koleno, co udělá tatínek? Automaticky mu ho pofouká, aniž tuší, proč to dělá. 

Vyjadřujete stejný obdiv k divochům jako Jean-Jacques Rousseau. Nejsou to jen romantické fráze? 

Mám k nim blízko, tak proto ta tendence je oslavovat. Moc dobra si od nás bělochů neužili. Nicméně vidím i jejich chyby. V dnešní době se z nich stávají zloději, jsou naivní a nedokážou se obrnit vůči politické a ekonomické demagogii. Nejsou zvyklí chytračit a na to dojedou. 

Co tedy chcete dokázat se svou společností Velká Amazonie? 

Vozíme tam léky a turisty, aby měli indiáni peníze. V tu ránu s nimi ale začínají problémy. Vidím to na pozadí šesti let, jak se vše katastrofálně zhoršilo. Jde o obrovský pád, který jsme chtěli nějak zastavit. Moc se to nedaří, ale pokračujeme. 

Takže bojujete s větrnými mlýny? 

Někdo to dělat musí. Nelze se jen tak vzdát. Chtěli bychom příliv civilizace do těch míst zastavit. Nebo alespoň nasypat trochu písku do soukolí zvaného pokrok. Někdo by to dělat měl. I kdybychom vše zpomalili jen o pár dní, nemrháme silami a stojí to za námahu. Nikoho to ale moc nezajímá. 

Nicméně zrovna v Amazonii Češi dosáhli poměrně dost úspěchů. Vždyť našli třeba prameny Amazonky… 

Ale zrovna tohle nic neřeší. Jde o náš úspěch. Je poměrně jednoduché tam přijít, vytáhnout vlajku na kopec a říci, že jsme udělali prvovýstup. Jde o vědecké závody, které však pro tamní lidi nemají žádnou cenu. Tolik let jsem s nimi žil a oni mi neustále dávali informace. Takže teď bych jim měl něco přinášet zase já. Například nyní pořizujeme soupis jejich léčivých rostlin, aby se vědění a znalosti zachovaly pro mladou generaci. Mládež totiž i tam utíká do měst a ztrácí svou kulturu. 

Jak řešíte dilema, že jim vozíte peníze, kvůli nimž se jim v podstatě bortí svět? 

Je to špatné. Ničím je tím, ale oni to chtějí. Už to nemohu řešit. Jistě, nejlepší je tam nejezdit a nechat je v jejich světě. Jenže tam jezdí spousta jiných bělochů, kteří jsou horší než já, takže mě to vždy donutí, abych s nimi jako přítel alespoň pobyl. 

V posledních letech mě šamanství začalo zajímat do hloubky. Když mi třeba Kofánové dovolili pozorovat obřady yaché, kde pijí své omamné nápoje, chtěl jsem se také napít. Zdůraznili, že to není pro bílé, protože jde o moc silný nápoj, který nám nepatří.