"Velmi se zajímám o oblast Amazonie. Je opředena tajemstvím, zdejší indiáni si uchovávají staré tradice i způsob života. Můžete o Amazonii otisknout něco ve Spiritu?"

Kmeny indiánů v amazonských pralesech i dnes skutečně věří magickým rostlinám a svým šamanům, rituálům. Indiáni zároveň ale jen neradi mezi sebe pouštějí cizí osoby, které k nim do džungle zavítají. Čech Mnislav Zelený ovšem jejich důvěru a přátelství získal, dali mu indiánské jméno - Atapana. Tento muž, po někoho možná dobrodruh, založil společnost, která již přes deset let pomáhá amazonským indiánům a ochraňuje amazonské pralesy, do Amazonie se stále vrací. Není tedy divu, že jsme se ve snaze vyhovět přání pana Pavla J. z Krušnohoří obrátili právě na něj. Chystáte se na další expedici do amazonské džungle, tentokrát ke stolové hoře Sarisariňama. Proč právě sem? "Jedná se zřejmě o nejmysterióznější stolovou horu světa. Tepui Sarisariňama se nachází na hranicích Venezuely a Brazílie. Nejde o pouhé dobytí vrcholu či nějaký adrenalinový seskok do propasti, k nimž tu ojediněle dochází. Chci se zabývat výzkumem a na to bývají indiáni logicky dost alergičtí. Na vrcholu hustě zarostlé tepui jsou totiž dvě hluboké propasti o průměru kolem stovky metrů (patří k největším na světě), s florou a drobnou faunou druhohor. Sarisariňama byla objevena teprve v roce 1964 a až za dalších deset let byla hora i propasti slezeny francouzskou a posléze také polskou výpravou, což hovoří samo za sebe. Tajemstvím zůstává vznik těch obřích propastí na vrcholu hory, vědci se jejich původu zatím nedopátrali. Hora se nachází v regionu proslavených indiánů Yanomamo, na pomezí teritoria indiánů Yek´wanů, ke kterým členové naší společnosti Velká Amazonie jezdí a pomáhají jim. Výprava potrvá zhruba šest týdnů, je pořádána naší společností a jejími členy budou antropologové, botanik, speleolog a kameraman." 

Bylo těžké získat povolení pro vstup do zmiňovné oblasti?

"Já získal pro vstup na toto území zcela mimořádné a výjimečné povolení indiánů. Ale požádat o něj jsem se odhodlal teprve po mnoha letech aktivit naší společnosti v tomto regionu. Dobře totiž vím, že se jedná o horu, která má jistý posvátný význam. Jedná se mi o botanický, zoologický a etnobotanický výzkum. Protože Sarisariňama hraje určitou roli v indiánské mytologii a víře, bude zajímavý i případný antropologický výzkum, s nímž však budou asi největší problémy. Indiáni nemají příliš zájem dělit se s bělochy o své náboženské principy a posvátná tabu. Nicméně čtyřicet let mých bádání v Amazonii mezi pralesními indiány mi dává určitou naději na úspěšnost celé akce, ačkoli mezi indiány si běloch nemůže být nikdy ničím zcela jist." 

Nechali vás obyvatelé džungle proniknout alespoň částečně do tajů svého života? Odhalili vám například některé ze svých znalostí magických a léčivých rostlin? Měl jste možnost seznámit se s jejich rituály, případně se jich snad dokonce zúčastnit?

"V uplynulých několika desítkách let jsem měl příležitost osaměle žít mezi původními etniky Amazonie v Brazílii, Peru a Ekvádoru. Indiáni se všeobecně s bělochy nepřátelí. A taky proč by měli? Nikdy od nich nic dobrého nedostali, a tak ani nic dobrého neočekávají. Proto je velmi těžké se k nim přiblížit. Zřejmě díky pokoře, s jakou jsem k nim přicházel, mi však cestu k sobě otevřeli. Důvěrně jsem se seznamoval s jejich životem, jejich mýty, šamanstvím. U indiánů Yawalapiti mne jedna rodina adoptovala! A mým adoptivním otcem se stal sám šaman - Guňitze. Byl jsem jeho společníkem, když léčil, celý kmen mne přijal za svého člena. Jako zřejmě první běloch na světě jsem také směl tančit posvátný pohřební tanec kuarup. Když mne pomalovali pohřebními barvami a připevnili mi jaguáří opasek, šli jsme do lesa kácet posvátné stromy mavu. S jejich těžkými kmeny na ramenou jsme houpavými tanečními kroky vstoupili do osady a tancovali v kruhu kolem pohřebiště uprostřed osady. Mavu symbolicky představují dávné bytosti, kterým měl jejich praotec a stvořitel Mavutsinim darovat věčný život, ale chybička se vloudila. A pak se z těchto kmenů sekají špalky o velikosti malých lidí, ze špalků se staví Dům mrtvých, jakási ohrada kolem pohřbených těl. Po celodenní namáhavé práci sekání a stavění, přišly na řadu rozjímání a hovory šamana Takumy s duchy mrtvých. Ti dosud stále pobývali na světě společně se živými, šaman jim umožnil, aby se konečně vydali na cestu do světa zemřelých. Šaman Takuma se mi posléze svěřil se svou cestou, vyprávěl mi, jak se vlastně šamanem stal a pozval mě k sobě do učení. To jsem samozřejmě musel odmítnout, protože běloch nemá z 99,9 procent předpoklady k tomuto "povolání", které je navíc řeholí a posláním ve prospěch kmene. Nedávno jsem zorganizoval etnobotanickou expedici k Yek´wanům na Alto Ventuari, k hornímu přítoku Orinoka. Tři měsíce jsme tu dokumentovali léčivé rostliny magické a šamanské, jedy a barviva. K zdejším tajemnějším rostlinám patří například halucinogenní drogy yopo nebo ayuuku, které používají šamani ke svým obřadům a léčením. K magickým rostlinám patří rovněž woi, jež slouží při přípravě rituálu k zabití vraha na dálku. Jiná, saimodo, je jakýsi druh antikoncepce, který manžel dává své ženě, aby mu nebyla nevěrná. Listy rostliny muž umne v ruce a potře jimi přirození své manželky. Když se náhodou přiblíží nějaký muž s potřebou se s ní milovat, jeho penis se mu neztopoří. Kouzlo může trvat dlouho, i roky. Samozřejmě, že zase existuje další rostlina, která účinnost té původní zruší. Existují stovky a stovky rostlin, které mají své místo v léčitelství indiánů, účinky některých se nám mohou zdát až nadpřirozené. Šamani Pemónů znají rostliny, které člověka zneviditelní. Když v poznávání šamanismu kráčíte od samých počátků výš a výš, tak se vám to vůbec nezdá zvláštní a neskutečné. Indiáni mají obrovské znalosti přírody, duchů a božstev rostlin, jejich šamani je znají desítky tisíc let." 

Myslíte, že naše civilizace má indiánům co nabídnout?

"Nemůže pravým indiánům žijícím podle jejich původních zákonů a norem nabídnout vůbec nic, protože naše civilizace kráčí, či spíš se řítí zcela jiným směrem a vzývá zcela jiné hodnoty. Oni chápou svět především v duchovním rozměru, zatímco my sledujeme linii materiálních hodnot. Pouze těm indiánům, kteří, bohužel, poznali výdobytky naší civilizace a pomalu se stávají odrodilci vlastní kultury, můžeme nabídnout pomocnou ruku ve školství a zdravotnictví. To je přesně to, o co se snaží i naše společnost Velká Amazonie, která by navíc chtěla omezit pronikání bělošského světa, omezit vstup našeho pokroku a dopřát indiánům ještě pár let klidného života v jejich amazonských pralesích. Je to však spíše boj s větrnými mlýny, s mizivými výsledky. Vlastně je to spíš bitva pro naše svědomí, abychom ho tak nějak uklidnili, že jsme něco učinili pro záchranu původních obyvatel a jejich tradic, které světu také mnohé přinesly a přinášejí."