AUTOR MĚSÍCE BŘEZNA: MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

Mnislav Zelený se narodil v roce 1943 v Praze, kde také zahájil vysokoškolská studia. Vzhledem ke špatnému kádrovému posudku nebyl přijat na geologii, a proto studoval Ekonomickou Fakultu Vysoké školy zemědělské (1960-65). Posléze z vojny se mu podařilo v uvolněném politickém období před rokem 1968 dostat se na etnografii na Filozofické fakultě UK (1967-1974). Začal se specializovat na indiánské kultury Ameriky a po své první velké jednoroční cestě Jižní a Střední Amerikou v roce 1969 na něj prof. J. Polišenský, zakladatel Iberoamerického střediska při FF UK, vypsal vědeckou aspiranturu. Bohužel období komunistické normalizace přísně kontrolovalo i vědecký svět, zvlášť Filozofickou Fakultu, a proto podmínkou aspiranta bylo členství v KSČ. Zelený toto odmítl, a tak se vlastně vydal na nekonformní cestu mimo oficiální struktury. Sám si zajistil postgraduální studium v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě (1973), kde studoval peruánskou archeologii a realizoval osmiměsíční terénní výzkum u etnika Ece´eje v pralesích Madre de Dios. Jeho novátorská práce byla sice ohodnocena jako doktorandská, dokonce vyšla knižně ve španělštině (Contribución a la etnografia Huaraya (Ece´eje), 1976) a můžete se s ní setkat ve všech bibliografiích Amazonie, ale vzhledem k tomu, že Zelený odmítl dělat státní zkoušky z marxismu-leninismu, ukončil školu jen jako absolvent a byl de facto odsunut na vedlejší kolej. Zřejmě mu to vůbec nevadilo, neboť všechen svůj badatelský um a finance napřel do soukromých terénních výzkumů v Amazonii. 

Stal se kulturním antropologem či terénním etnografem na volné noze a cení si své nezávislosti, politické i ekonomické. Například dlouhodobý pobyt u brazilského etnika Yawalapiti byl samotnými indiány oceněn jeho adopcí šamanskou rodinou a nově získané jméno Atapana si cení více než titul PhD., neboť znamená, že pochopil jejich kulturu a život. Badatelské výsledky byly navíc oceněny přizváním prestižním etnologem Johanessem Wilbertem ke spolupráci do jehoEncyclopaedia of World Cultures (1994), kde byl prakticky jediným zástupcem z celého východního bloku Evropy, a dokonce přispěl dvěma hesly – Yawalapiti a Huarayo (Ece´eje). Příspěvek o jazyce Kofánů vyšel v peruánském vědeckém časopise Amazonía peruana (1988). 

V době totalismu mohl jen publikovat populární a populárně-vědecké články o předkolumbovských kulturách (Nazca, Maya, Inca, atp.) či o současných indiánech And a Amazonie, kterých bylo více než stovka, přednášel po celé republice, vystavoval fotografie a etnografika ze svých cest. Napsal i několik rozhlasových her a pořadů, výjimečně vystupoval v rozhlase a televizi, a tak se snažil prezentovat indiánskou kulturu všemi prostředky. Pouze Slovensko mu umožnilo vydat Prérijní a pralesní Indiáni (s Lvem Zacharem, 1985) a množství hesel z Latinské Ameriky v ambiciózní Encyklopédia archeologie (1986). Realizoval mnoho cest do Latinské Ameriky, hlavně do Amazonie a po převratu se mu otevřela i cesta ke knižní publikaci (Indiánská encyklopedie 1994, Mýty amazonských indiánů 2004, Malá encyklopedie šamanismu 2007, Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky 2009). Stále více jej začala přitahovat duchovní kulturu indiánů, jejich náboženství, šamanismus, drogy, obřady a rituály. 

Vzhledem k jeho diplomatické kariéře velvyslance v Kolumbii a Ekvádoru (1996-2001) se začal orientovat i v politickém světě Latinské Ameriky, takže v posledních deseti letech publikoval skoro další stovku článků jak ze svých expedic, tak politických komentářů v českých masmédiích. Před deseti lety založil charitativní společnost ve prospěch amazonských indiánů a deštných lesů „Velká Amazonie“, čemuž nyní věnuje svůj čas i finance, neboť říká, že jim mnoho dlužíme a nastala doba, abychom pro ně něco dělali. Z této činnosti jmenujme například dokumentaci šamanských, léčivých a magických rostlin kmene Yek´wana ve Venezuele ve spolupráci s jejich šamany a stařešiny. Kniha s bohatou fotodokumentací vyšla v roce 2007, ale jen ve dvou výtiscích pro účely samotných indiánů v rámci zachovávání jejich kultury a znalostí, které by se však neměly dostat do našich rukou. Zelený tak plní svůj slib daný indiánům. 

Nicméně se chystá na monografii Muisků, neboť i vůči této vysoké andské kultuře máme velký dluh, a rád by ji zařadil, kam patří, tj. k známé trojce Aztéků, Mayů a Inků.