Indiáni nic nemají a nic nechtějí. Žijí šťastně a svobodně, říká etnolog Mnislav Zelený

V České republice pobývá zřídka. V krátké zastávce na cestě mezi Venezuelou a Itálií ale navštívil Nový Bor, aby tu zahájil výstavu svých fotografií. A poutavě pohovořil o pro nás vzdálené civilizaci

 

Jana Švecová, Ilona Rejholcová


Navštěvujete původní obyvatele amazonských pralesů už čtyřicet let. Co vás k tomu od mládí vedlo a jak jste si získal jejich důvěru?

Nejdříve to bylo dobrodruž­ství. Sebral jsem se v roce 1968 a dva roky cestoval po jižní Americe. Setkal jsem se se znalcem indiánů a zakladate­lem prvního národní parku Xingu Orlandem Villasem Boasem, který byl pro xinguské indiány jako jejich otec. Všechno je ale i o důvěře a štěstí. A když pak indiáni vidí, že vám jde o ně, že s nimi spolupracujete a nevnucujete jim své představy o životě, můžete si je i získat. Musíte k nim však přistupovat s poko­rou. Nakonec mě adoptoval náčelník Aritana z kmene Yawalapitiů, který je uzná­vanou indiánskou osobností v celé Brazílii.

Můžeme něco indiánům předat z na­ší kultury? Je to pro ně přijatelné: A stojí o to vůbec?

Myslíme si, že naše kultura a to, jak zde žijeme, je jediné správné, že pravda o našem životě je ta jediná. A snažíme se tuto pravdu neustále nutit jiným. Snažíme se tak zvaně civilizovat indiány a zapomínáme, že oni mají svoji vlastní civilizaci. Některé státy se snaží indiánům pomoci tak, že je posílají do škol, aby se naučili psát, číst a počítat. Myslíme si totiž, že gramotnost, to je to správné, co člo­věk potřebuje. Někteří politi­ci si ale dnes již uvědomují svou chybu a vidí důsledky svého špatného počínání.

V čem?

Například v Kanadě se omluvili všem indiánům a eskymákům za to, že chodili do školy. My chodíme do ško­ly, protože je to naše kultura a náš způsob života. Nutili jsme ale indiány, aby chodili do našich škol, a tím jsme je přeměnili ke své kultuře a zničili jsme jim to, co měli. Protože oni mají samozřejmě svoji vlastní gramotnost, učí se něco jiného, než se učíme my, protože žijí v jiných pod­mínkách.

Jaká je podoba jejich školy, jejich předávání vědomostí, moudrosti?

Indiáni chodí do školy k ša­manovi. Například můj kmen Yawalapiti na horním toku řeky Xingú, který mě adopto­val, měl v té době 110 členů a působili tam tři šamani. Kaž­dý z nich znal trochu něco ji­ného a děti se k nim chodily učit: jak žít v pralese, pozná­vat zvěř, jak stopovat či lovit. Učily se všechno k tomu, aby v pralese přežily. Jejich zna­losti botanické či zoologické jsou na daleko větší úrovni než naše. Běžný indián zná stovky rostlin a ví k čemu se používají, dokáže pojmenovat na 300 hvězd a 50 souhvězdí, zná celý cyklus vesmíru a je propojen s celým tím systé­mem. Životní prostředí zna­mená pro indiány celý vesmír, nikoliv jako pro nás jen naše nejbližší okolí. Zná například na 400 příbuzen­ských termínů a celou genea­logii svého rodu. My žijeme v materiálnu, pro nás jsou dů­ležité peníze. O duchovním světě moc nevíme. Bohužel naše civilizace, která je tvrdá a nelítostná, proniká do těch­to území a přináší tam naší pravdu a tu jejich zatlačuje­me.

Jaká je úloha šamana, duchovního vůdce i léčitele přírodních kmenů?

Myslíme si, že když šaman léčí, tak jsou to nějaké zázraky. Jsou to ale obrovské zna­losti přírodních zákonů. Indi­án žije v přírodě tisíce let, my jsme se z přírody vydělili, a tak přírodním věcem přestá­váme rozumět a smějeme se jim. Naše kultura si rozděluje přírodu na živou a neživou, abychom se v tom vyznali. Pro indiány je živá celá příro­da. Šaman je schopný s celou přírodou komunikovat.

Jak dlouhá je to vlastně tradice? Byl šaman součástí kmenové hierarchie odjakživa?

Šamanismus byl dříve na celém světě, byl to první svě­tonázor. Od úsvitu lidských dějin až do příchodu nábožen­ství. Trval 40 nebo 50 tisíc let. Je zakořeněn v nás všech. Bo­hužel dnes používáme jen velmi malou část mozku. Ša­mani umí zbytek mozku pou­žívat, vytahovat z něj infor­mace. My máme v mozku také tyto informace, bohužel je však neumíme číst. Někdy se to podaří, každý někdy zažije dejá-vu, ale nevíme, jak s tou­to informací naložit. Šaman ji umí zachytit a ví, proč se tak děje. Je zvláštní, že některé prvky šamanismu zůstaly i v naší kultuře, aniž bychom si to uvědomovali. Například šaman běžně léčí foukáním. A co děláme my, když dítě upadne, automaticky mu bolístku pofoukáme, aniž bychom věděli proč.

V čem je důležitá existence původ­ních etnik a zachování jejich hodnot pro okolní svět?

Přírodní národy tu žijí ně­kolik tisíc let, během té doby všechny slavné kultury počí­naje Egyptem, Řeckem, Římem... šly nahoru a padly. Naopak tito brazilští indiáni jsou jednodušší, prostí, nema­jí ani kam padnout. Rozdíl mezi indiány a námi je ten, že oni nic nemají a nic nechtějí. Je to přesný opak nás, každý něco máme a pořád něco chceme. Je důležité si uvědo­mit, že naše kultura nemusí být jen to jediné správné, ale že existují i jiné kultury, které bohužel svou neznalostí a rozpínavostí ničíme. Možná vypadají na první pohled uboze tím, že nemají naše tak zvané vymoženosti, ale pokud máte to štěstí a dostanete se mezi ně a chvíli tam žijete, zjistíte, že oni z naší kultury opravdu nic nepotřebují. Žijí absolutně šťastně a svobodně.

Naše kultura přebírá mnoho prvků od přírodních národů, jako například některé druhy zdobení těla, jsou i ně­jaké další prvky?

Z kultury brazilských indi­ánů jsme převzali do naší kul­tury řadu věcí. Jsou to napří­klad všechny druhy míčo­vých her, už před tisíci lety znali tenis, volejbal, fotbal, lakros. Míč vyráběli z kauču­ku. Dalším takovým moder­ním prvkem jsou dámské spodní kalhotky „tanga“, což je rituální oděv indiánů kme­ne Tupí Guaraní. Oblékají si ho indiánské dívky při inici­ačních slavnostech a nazývají ho „tanga.“ A protože Brazilky na hlavních plážích Copacabany jsou nádherné, tak si to před třiceti lety od indiánů okopírovali a pak si to vzali módní návrháři. Vlastně jsme vykradli indiánskou kulturu, přebrali jsme i jejich zdobení těla, náušnice, piercing a jiné.

 

ATAPANA. Tak zní indiánské jméno cestovatele a etnografa Mnislava Zeleného (1943). Zakladatele Nadace Velká Amazonie. Od roku 1989 se sys­tematicky zabývá antropologickým výzkumem pralesních etnik. V letech 1972 až 1973 absolvoval studijní pobyt na univerzitách v Ekvádoru a v Pe­ru. Prováděl terénní antropologický výzkum amazonských etnik a archeologický výzkum na peruánském pobřeží Brazílie, Peru, Ekvádoru, Panamy, Kostariky, Hondurasu a Mexika. Absolvoval Ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské a Filozofickou fakultu UK.

 

MNISLAV ZELENÝ. Autor a publicista, který za brazilskými indiány jezdí už 40 let. Na vernisáž výstavy přijel i vyslanec - rada Brazilské federativní republiky Paulo Roberto Da Costa Pacheco.