Recenze: Encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky

Encyklopedie bohů a mýtu Jižní Ameriky 
Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky. Praha: Libri 2009 (vydáno 2010), 232 s. 

Pavel Štěpánek 

Není to autorova první kniha tohoto typu: v témže nakladatelství vydal před časem (2007) Malou encyklopedii šamanismu. Zelený je, pokud vím, jediným Čechem-antropologem, který nejen systematicky chodí mezi indiány v Jižní Americe, zejména v Peru, Ekvádoru, Venezuele a v Brazílii, ale také s nimi periodicky sdílí denní život. Přitom pozoruje jejich projevy zevnitř, nikoliv z nějaké vnějškové vědecké věže ze slonoviny, a výsledky svých pozorování po srovnání s jinými publikacemi stručně shrnuje. V nedávné knize autor definoval šamanismus jako "stav mysli, způsob nazírání; je to vlastně nejstarší duchovní disciplína obsahující poznání světa i snahu o ovlivňování přírodních sil ve svůj prospěch". Představuje tedy šamanismus jako transkulturní jev; podle jeho výkladu šamanismus byl zřejmě prvním světonázorem od úsvitu dějin, kdy si člověk začal klást otázky o světě a kosmu. Neměl ovšem jednotnou formu, protože byl úzce napojen na individualitu a osobní schopnosti každého jednotlivce-šamana. Z těchto důvodů byl posléze logicky vytlačen organizovanými náboženstvími, ale nikdy beze zbytku nezmizel. Část magicko-religiózních praktik přešla do náboženských systému, jinde šaman existoval či dodnes koexistuje v omezené působnosti na okraji společnosti, přestože někdy proniká až do nejvyšších společenských vrstev. 

V nové knize, která má předchůdce pro středoamerickou oblast (před bezmála deseti lety vyšla v témže nakladatelství kniha autorské dvojice Kateřina Klápšťová - Čestmír J. Krátký Encyklopedie bohu a mýtu předkolumbovské Ameriky. Mexiko a Střední Amerika, 2001), shrnuje Zelený základní pojmy mytického a náboženského myšlení různých civilizací a kultur rozsáhlého subkontinentu Jižní Ameriky (jen Brazílie je vetší než USA bez Aljašky). Texty člení podle oblastí na velehorské Andy, kde vznikly nejvýznamnější a nejznámější kultury, dále pak na brazilskou, kolumbijskou a peruánskou Velkou Amazonii, oblast Gran Chaco, která se stala terčem zájmu a dělení mezi Argentinu, Paraguay a Brazílii, a na neposledním místě si všímá i obvykle méně studovaných oblastí,jako je Patagonie a Ohňová země. Kupodivu ale v rejstříku nezmiňuje vůbec velmi důležitou oblast Orinoka, ač se objevuje ve velkých heslech "Mytologie a kosmologie Yek'wanů", "Mytologie Waraů", "Mytologie a kosmologie Faraů", i v řadě menších hesel jako "Wishirat", "Imawali". Pro každou oblast (jsou ostatně klimaticky i geograficky velmi rozdílné) vybral autor ukázky mýtu, bohů, božstev, duchů, rituálů a ceremonií, které nejen popisuje, ale i interpretuje a vysvětluje, aby čtenáři naznačil cestu k pochopení indiánské duše a jeho myšlení. 

V pestré a početné mytologii různorodých etnik a kmenů zachycuje jejich minulost, chce se říci (výjimečně) i historii a všímá si hodnot a norem lidského života od běžného chování, počínaje údržbou života jako stravování až ke složitým jevům, popř. i pozorování přírody či celého vesmíru. Šamanismus je, spolu s animismem, duchovním profilem řady kultur v uvedených oblastech s výjimkou And, kde polyteismus, ovládající tamní národy a kmeny, zmizel pod tlakem bělošské civilizace, která se zapojila zcela jednoznačně do kontextu iberoamerické křesťanské kultury. 

Knihu charakterizuje snadná konzultace v abecedně a přehledně uspořádaných pojmech, názvech, božstev, symbolu a jiných prvků bohaté jihoamerické mytologie, nepochybně velmi exotických a v mnoha případech zcela neznámých. Vnímání umožňují bohaté černobílé ilustrace (fotografie, kresby). Nejde ale jen o slovník, v zásadě tu najdeme hlubší rozbor a ukázky konkrétních mýtu. 

Zeleného text obsahuje i analýzy synkretismu (první velké sympozium bylo věnováno tomuto námětu v r. 1992 v Caracasu), porovnává původních náboženství či samotného šamanismu s křesťanstvím (zlo v jednom mýtu a v Písmu svatém s citací Bible, s. 146), a zmiňuje synkretické propojování původních rituálu s křesťanskými (např. Boží tělo a Inti Raymi). Některá hesla, jako např. animismus, jsou platná zcela univerzálně po celém světě, nicméně autor jim dává konkrétní jihoamerický obsah s tím, že uvádí konkrétní indiánskou skupinu, která tento životní postoj zaujímá. Vysvětluje ale i některé čistě etnografické pojmy či definice, které však měly vliv na mytologický výklad. Většina pojmů vychází z původních jazyku, nejen indiánských, ale i např afrických (černošských; zde např candomblé, makumba, umbanda) či španělských a portugalských. U pojmů, které pocházejí ze španělštiny, bych doporučoval uvést nejen výklad, ale i etymologický základ, popř. aspoň aktuální nebo historický význam slova (např cabildo, eldorado). Dnes už běžně známé termíny jako ayahuasca, spjaté s halucinačními praktikami, nejsou uvedeny samostatně ale ponořeny do většího hesla, zde např. "had". Někdy dochází ke sdružování pojmu, které k sobe patří ("hudba", "zpěv", "tanec"), ale samostatně je nenajdeme. Nicméně orientaci usnadňuje ještě rejstřík, který nás navede i tam, kde bychom jinak bloudili. Stručně řečeno, vcelku solidní a velmi užitečná pomůcka pro orientaci a rychlou informaci, ale i pro hlubší poznání myšlení a složitých reálií nejzávažnějších kultur rozlehlého jihoamerického subkontinentu.