J E D I N Ý Č E S K Ý  J A W A L A P I T I  S E D M D E S Á T N Í K E M

M N I S L A V Z E L E N Y  1943 AZ 2013

            V srpnu letošniho roku oslavil sedmdesáté narozeniny etnolog, spisovatel a novinář Mnislav Zelený, známý také jako Atapana. Po maturitě studoval Ekonomickou fakultu VSZ v Praze-Suchdole (1960-1965) a následně národopis na Filozofické fakultě UK v Praze (1967-1974). Během tohoto druhého univerzitniho studia se také započala jeho životní dráha amerikanisty, specializovaného na pralesní indiány Jižní Ameriky. V letech 1968-1969 navštívil několik amerikanistických pracovišt' v západní Evropě a v Latinské Americe, Částečně jako stipendista, částečně za své. Jako vedoucí expedice Cotopaxi uskutečnil roku 1972 půlroční výzkum u kmene Kofánů v Ekvádoru. Organizace a pořádání výzkumných a sportovních výprav (expedic) bylo tehdy jednou z mála možností jak ziskat finanční prostředky i státní povolení na cestu do zahraničí, zejména pokud „cestovatel - člen expedice" byl na volné noze anebo nebyl zaměstnancem státních institucí (muzeí, galerií atp.). Roku 1973 absolvoval roční studijni pobyt na univerzitě San Marcos v Peru, během něhož uskutečnil dlouhodobý výzkum kmene Ece'eje (Huarayo), který zúročil v monografii Contribución a la etnografia Huaraya /Ece' eje/ (1976). Roku 1980 strávil dva měsíce studiem indiánských kultur v Brazilii a Argentině. V 80. letech také pokračoval ve zpracováváni výsledků svých předchozích výzkumů. Sem patří  např. článek Contribución al conocimiento de la lengua Kofan, publikovaný roku 1988 v Peru. V 80. letech se také více zaměřil na popularizační práci a to jak formou článků a knih, tak i formou výstav. Během svých terenních výzkumů se ukázal být také výborným a poučeným sběratelem a podařilo se mu shromáždit cennou sbírku dokumentující kulturu a život pralesních indiánů. Také je možné zmínit článek Zajímavosti kofánské medicíny (Živa 1983), hesla pro Encyklopedii archeologie (1986) anebo encyklopedické knihy Prérijní a pralesní Indiáni (1985) či Mytologie amazonských Indiánů (1990). Jak již bylo zmíněno připravil ze svých sbírek několik putovních výstav, např. Pralesní Indiáni (poprvé v Náprstkově muzeu v Praze roku 1974), Andští Indiáni (poprvé ve  Slovenském národním muzeu

v Bratislavě roku 1978) či Země a lid Blízkého východu (poprvé v Bratislavě roku 1979). V průběhu 80. let prošly tyto výstavy řadou muzeí tehdejšiho Československa. Osudovým se jubilantovi stal roku 1989 jeho pobyt a výzkum u brazilských kmenů Jawalapiti, žijících v oblasti Alto Xingu, a Terena,

obývajících území v oblasti Mato Grosso. Právě při terénním studiu mohl pozorovat zhoubné důsledky působení naší globalizované civilizace na malé, místní kultury. Toto poznání ho postupně přivedlo na dráhu ochránce nepočetných kulturních společenstvi, jakými jsou právě jihoameričti pralesní indiáni.

Změny ve středni Evropě však M. Zeleného načas odvedly od amerikanistické dráhy. Od roku 1991 externě přednášel na Filozofické fakultě UK a od roku 1996 působil v diplomatických službách, naposledy jako velvyslanec v Kolumbii a Ekvádoru. V roli velvyslance odvedl pro Českou republiku výbornou práci, ovšem po vypršení funkčniho obdobi (2001) mu Ministerstvo zahraničí  pracovní

smlouvu neprodloužilo. Z hlediska profesionálních diplomatů byl přece jen amatérem, navíc nepatřil k žádné politické klice na zmíněném ministerstvu. Počátek jednadvacátého století  ho tak zastihl znovu v pozici člověka ve svobodném povolání, etnografa a novináře. Od té doby se věnuje jednak odborné etnografické práci, jednak popularizaci života a kultur jihoamerických indiánů v nejrůznejších časopisech, neposledně také výstavní činnosti. V posledních letech obrátil svou pozornost ke studiu mytologie, šamanismu,  tak jak je praktikován u jihoamerických indianů a obecně k náboženství. Výsledkem jsou texty Duch s rozkvetlým penisem  (výbor mýtů, 2004), Malá encyklopedie šamanismu (2007) a Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky (2009).

            A proč o něm píši jako o českém Jawalapitim?  Při sčítání obyvatelstva roku 1991 se rozhodl vyplnit rubriku „národnost" jménem kmene, do něhož byl adoptován a získal jméno Atapana (List zelené palmy). Nebyl to ovšem nějaký inzertní krok „cestovatele k divochům". Náš jubilant tímto způsobem demonstroval úřední nesmyslnost dělení lidí podle národností a současně tak vyjádřil své další životní směřování - k podpoře a záchraně zanikajících společenství a kultur jihoamerických indiánů. Za timto účelem založil nadaci „Velká Amazonie" a také pralesní vědeckou stanici, do níž se v průběhu času vrací, aby pokračoval ve svých výzkumech. Svoje názory a komentáře publikuje v celostátních dennících, jako jsou Hospodářské noviny, Lidové noviny či Mladá Fronta Dnes (najdeme je také na internetu). Jsou jich již desítky, a at' již se jedná o politické, ekonomické či kulturní a společenské problémy, vždy jsou zpracovány s hlubokou znalostí  místní situace a s velkým rozhledem.

 

Josef Kandert

Narodopisni revue 23/2013, 3, 209-210. Vydbvk NArodni ustav lidove kultury ve S t r a i n i c i.