Na cestě za snem

 

Mnislav Zelený Atapana

Vandry Latinskou Amerikou

V devadesátých létech minulého století jsem poznala zajímavého člověka. Nabídl mi do Českého dialogu článek o indiánech v Jižní Americe. Článek byl čtivý a pan Mnislav Zelený moc milý. Byl tam v té době již jako diplomat a s indiány se velice sblížil. Vnímal jejich zdravý vztah k přírodě, k naší planetě a vlastně celému vesmíru, který je dost rozdílný od člověka postiženého civilizací. Napsal na to téma řadu článků do novin a řadu knih. Po skončení svého diplomatické mise za indiány jezdil už soukromě a jezdí dodnes. Ke své poslední knize říká:

Latinská Amerika se stala mým životním osudem. Vše začalo koncem roku 1968, kdy jsem v Londýně jako stavební dělník stavěl stanici metra Victoria. Rozhodl jsem se, že nebudu emigrovat do Kanady, ale pojedu do Brazílie. Po půlroční práci na stavbě, v přístavech Rotterdamu a Hamburku, jsem sbalil ranec, dva foťáky, magneťák, 65dolarů a odplul na argentinské lodi Río Tunuyan do Rio de Janeira. Začal roční vandr „na blind“ stopem a pěšky napříč Amazonií od Atlantiku po Pacifik a podél And do Mexika. Byla to má, jak by se řeklo moderním žargonem, kultovní cesta, která zahájila desítky mých výprav. Tehdy jsem nahlédl do každodenního života Latinoameričanů a indiánů, do jejich historie, politiky a kultury. Setkával jsem se s prostými lidmi a žebráky, ale i s brazilskou princeznou, kostarickým presidentem, generálním tajemníkem Komunistické strany Hondurasu či vojáky na válečné frontě „fotbalové“ války.

Do světa jsem odjížděl s touhou nejen poznat nové a vzdálené země, ale i dobré lidi. Mé vandry do Latinské Ameriky byly jakousi cestou za vzdáleným snem. Má první dobrodružná cesta se stala počátkem mé celoživotní cesty za pochopením Latinské Ameriky.