Archiv roku 2007

Aktivity společnosti Velká Amazonie, o.p.s. za rok 2007

Cestovní zpráva ze služební cesty do Venezuely v listopadu 2007

Během krátkodobé návštěvy komunity Boca de Nicharé jsem rodičům všech studentů předal poskytnuté finanční prostředky od virtuálních rodičů v ČR na další školní rok. Indiánské rodiny jim poslali po mně dárky, košikářské a ze dřeva vyřezávané výrobky a korále z tropických semen. Navíc jsem předal do rukou náčelníka komunity Denyse další finanční prostředky od společnosti Velká Amazonie, o.p.s., které budou použity na stavbu nové společenské churuaty v osadě Boca de Nicharé (stará byla letos stržena) a na údržbu naší základny Washadi. Mé cesty se účastnilo i 15 ekoturistů vyslaných cestovní agenturou Adventura s tradičním čtyřdenním pobytem, kdy mimojiné sám bývalý náčelník Germán na procházce pralesem vysvětloval různé lečivé rostliny a drogy. Ještě nedávno kulhající German, jehož nohu pokousal před dvěma lety velice jedovatý had "mapanaré", byl již zcela v pořádku.

Od září 2008 nastupují do střední školy Hogar de Santa Inéz dvě nové indiánské dívky z komunity Boca de Nicharé.

Také jsem stařešinovi Germanovi Rodríguezovi předal náš první výtisk publikace z našich terénních výzkumů léčivých a šamanských rostlin v lednu až březnu 2007 s barevnými fotografiemi, připravený Vojtěchem Zavadilem-Albertem. 

Mnislav Zelený, Atapana, 3.12.2007 

Více informací naleznete v sekci Virtuální adopce 


Cestovní zpráva ze služební cesty do Venezuely v lednu až březnu 2007

 

V lednu 2007 jsem zahájil nový projekt naší nadace mezi indiány Yek´wana. Vzhledem k tomu, že stařešina Germán sám navrhl zaznamenat své znalosti medicinálních a magických rostlin pro jejich mladou generaci, rozhodl jsem se otevřít projekt etnobotanický a s tím i související botanický. Z vyhlášeného konkurzu jsem s Jiřím Guthem vybrali z desítek přihlášených adeptů nejvhodnější kandidáty, Vojtěcha Zavadila, studenta botaniky posledního ročníku a Ludmilu Škrabákovou, studentku posledního ročníku antropologie, oba z Univerzity Karlovy. Připojení natáčení filmu o Cestě za posledním šamanem, což měla být dokumentace cesty Germána do jeho rodiště na Alto Ventuari, do komunity Cacuri, kam mne pozval a kde údajně žil jeden z posledních dobrých šamanů, nedopadlo. Zájemce o tento film, o další filmové záběry a reklamy a vlastně částečný sponzor, firma Biocen, po složitých jednání těsně před odletem expedice do Venezuely vše odvolala. Složitou situaci jsem vyřešil s převodem finančních nákladů z převážné míry na vlastní bedra, neboť bylo nutné odjet. V opačném případě by nadace a já sám ztratil kredit mezi indiány, kteří mi začali věřit při uskutečňování našich vzájemných akcí a projektů a pomoci jejich komunitě.

Tříčlennou skupinu, která byla doplněna Markem Zeleným, velkým přítelem podnáčelníka Jhonyho a Roberta a znalcem zdejších poměrů a pralesa, jsem vyzvedl v Caracasu na letiště 14. ledna 2007. Následoval rychlý přesun přes C.Bolívar do Maripá a odtud do naší základny Washadi na soutoku řek Nicharé a Caura. Tam jsem s Germánem připravil cestu do Cacuri, kterou jsem měl organizačně a finančně dojednanou s Virgiliem Limpiasem z Puerta Ayacucha, kam jsme se po týdnu přesunuli. Připravená loď v přístavu Samariapo pod vodopády nad Puertem Ayacuchem byla sice bytelná a vhodná i ke spaní, zato velice pomalá a drahá. Jiné řešení, jak se dostat s velkým nákladem do Cacurí však nebyla. Časté vojenské kontroly našeho nákladu i mnoha našich dokladů a povolení také zpomalovalo cestu vzhůru proti proudu Orinoka. Všeobecné sucho a množství mělčin dokonalo své dílo a tak jsme se místo čtyř dní plavili do našeho cíle komunity Tencua pět dní. Odtud pomocí nosičů jsme překonaly první vodopád Tencua i druhý vodopád Ossa, přespali v osadě Wachamo a další den dorazili do Cacurí.

Situace v této jedné z největších yek´wanských osad je velice složitá. Má jednání v churuatě s celým vedením osady vypadala velmi nepříznivě. Cacurí nepřijímá nikoho cizího, natož někoho, kdo by zde chtěl bádat v oblasti léčivých rostlin, které logicky považují za své kulturní dědictví. Složitě jsem vysvětloval, že naše studium je připravována pro jejich mladou generaci a ne pro naši vědeckou veřejnost. Vše nám bylo zakázáno, včetně vycházení z osady a fotografování. Zahájil jsme složitá bilaterální jednání, zvlášť když jsem zjistil, že osada je rozdělena „díky“ politickým stranách, které sem pronikly, aby vábily a hledali volební hlasy. Je to jedna z největších katastrof po dobytí Ameriky. Politické strany a k tomu televize.

Nakonec jsem povolení k pobytu získal i ke studiu léčivých rostlin a sám náčelník Yaraví mi magicky omyl nohy proti uštknutí jedovatých hadů. Zahájili jsme studium, jak těchto rostlin, tak i všech botanických druhů ve zdejším okolí savan a lesů. Alberto svými lezeckými schopnostmi si vysloužil přezdívko „mono“ a celkem identifikoval na tisíc druhů rostlin. Společně s Lídou, indiány zvanou Morrocoy, jsme vysledovali a popsali téměř sto léčivých a magických rostlin. Germán nám moc nepomohl, zdejší oblast savan moc nezná, ale několik místních indiánů včetně náčelníka Yaravího se aktivně zapojili jako informátoři. Počáteční nedůvěra roztávala a druhá polovina měsíčního pobytu byla již normální spolupráce. Indiáni se dokonce předháněli a tak jsme měli možnost seznámit se blíže i místními šamany a čaroději. Morrocoy nahrál řadu magických zpěvů a společně s indiány jsme opravili a doplnili yek´wanský slovník, který před lety začal sbírat Jorge Šlambora na řece Cauře. Naši průvodci se tak předháněli, že jsem na příští rok získal nabídku k dalšími pobytu a sběru léčivých rostlin a vzácných sakrálních drog.

Z Cacurí jsme odletěli po měsíčním pobytu starou Cesnou do P. Ayacucho a vrátili se do osady Boca de Nicharé na „naší“ Cauře. Tady začal další měsíc pobytu a sběru léčivých rostlin, tentokrát již za pomoci Germána a dalších členů komunity. Pobyt jsme rozšířili na Río Tábaro s lovem zvířat a rybolovem. Před odjezdem jsme s nimi vyměnili množství jejich výrobků k charitativnímu prodeji v ČR a já jsem zahájil jednání o virtuální adopci. Znamenalo to spojit se se všemi středními školami v C. Bolívaru a ve státě Barinas, kde studuje asi šest dětí z „naší“ komunity. Slíbil jsem, že budu hledat pro ně virtuální rodiče, hradící jejich školné. Také se projednala cesta dvou Yek´wanů do ČR na stavbu churuaty v Botanické a zoologické zahradě v Plzni, což má problémy především v získání pasů pro Alexyho a Denyse. Uvidíme, jak to zvládnou, doma je vše připraveno.

Mnislav Zelený-Atapana, 30.březen 2007


Etnobotanický výzkum

Od poloviny ledna do poloviny března 2007 se uskutečnila první fáze etnobotanického výzkumu u Indiánů kmene Yekwana zaměřeného na znalosti léčivých rostlin a jejich užívání. Popud k této studii, jejímž výsledkem má být herbář, dal stařešina yekwanské komunity Boca de Nicharé Germán Rodriguez, neboť si je sám vědom toho, že tradiční vědomosti postupně upadají v zapomnění. Právě on se stal „pravou rukou“ našeho bádání.

Výzkum probíhal ve dvou oblastech – na dvou přítocích Orinoka, kde Indiáni kmene Yekwana tradičně žijí – na řece Caura v okolí komunity Boca de Nicharé (kde se také nachází výzkumná stanice nadace Velká Amazonie Washadi) a na horním toku řeky Ventuari v komunitě Cacurí.

Kromě léčivých rostlin jsme do výzkumu zařadili také rostliny magické, jedy a barviva, neboť s těmi medicinálními svým využitím bezprostředně či částečně souvisejí. K našim informátorům patřili již zmíněný Germán Rodriguez (stařešina, Boca de Nicharé, Caura), Pedro Guanare Yaguari (náčelník, Cacurí, Ventuari), Jairo Estaba Yekuana (Cacurí), German Aldemaro Yarumare (Cacurí), José Antonio Asisa (Cacurí). O některé své cenné znalosti a barvitost svých „magických zahrádek“ se s námi podělili šamani Francisquito a Horacio z komunity Cacurí. V této první studii jsme shromáždili informace o 95 léčivkách, z nichž se podařilo většinu botanicky určit, ostatní jsou „zaherbářované“, a 5 jiných přírodních prostředcích, získávaných ze zvířat.

Během roku 2007 výsledky zpracujeme a vytvoříme první verzi publikace. Tu chceme v roce 2008 přivézt zpět mezi Yekwany a pokračovat ve výzkumu – dále ji doplňovat a ověřovat s dalšími herbalisty na horních tocíh řek Caura a Ventuari. 

Ukázka z terénního zápisu etnobotanického výzkumu:

K jedné z nejmagičtějších rostlin Yekwanů patří Woi. Bývá vysázen po obvodu vesnice, aby ji chránil. Užívá se následujícími třemi způsoby:

1. Pomsta vrahovi. Když někdo někoho zabije, mrtvému se uřízne prsteníček nebo malíček z levé ruky (nesmí se ho dotknout) a uloží se na tajné místo v uzavřené nádobě (po celou dobu se ho nesmí nikdo dotknout, jinak zemře). Když se pozůstalí rozhodnou pro pomstu a zabití vraha (může to být i několik měsíců či let po vraždě, aby byl vrah v klidu a myslel si, že se mu již nikdo nepomstí), smíchá se prst s rozdrceným kořenem a vaří se jeden den a jednu noc, dokud se voda nevyvaří. Začne a skončí se okolo sedmé večer se soumrakem. Ten, který směs vaří, a celá jeho rodina musí držet půst. Ve chvíli, kdy se voda vyvaří, vrah umírá běhající a křičící, jakoby se zbláznil.
2. Když je někdo vážně nemocný, vezmou se kousky jeho vlasů, nehtů, krve a moči a smíchají s nakrájenou rostlinou. Vaří se od pěti hodin odpoledne do pěti do rána, až se vyvaří veškerá voda, dokud se hrnec nezačne téměř připalovat. Procedura ho má vyléčit. Nemocný, celá jeho rodina a ten, kdo směs připravuje, nesmí celý den jíst a pít. Poté mohou postupně začít s teplým nápojem.
3. Když je člověk nemocný, ztrácí vědomí a neví se, co mu je, vezme se jeho moč, ve stonku rostliny se vyřízne otvor, vydlabe se, nalije se do něj moč a opět se přiklopí odříznutým kouskem. Člověk se uzdraví. Pozn.: Všechny tři postupy provází půst; a to jak v den přípravy – nesmí se jíst vůbec, tak následující tři až pět měsíců (nesmí se jíst ryby a tapír, drží se sexuální abstinence, mohou se jíst pouze ptáci).

Magická rostlina Saimodo zase slouží jako „přirozená antikoncepce“. List se umne v rukou a potře se jím ženské přirození. Když se přiblíží muž, "není schopen akce". Kouzlo může trvat dlouho, i roky. Toto může manžel udělat své manželce, aby mu nebyla nevěrná. Existuje prý další rostlina, která kouzlo zruší.

Awana se například používá poté co dojde ve vesnici k uštknutí s následkem smrti. Celá rostlina se rozmělní ve studené vodě a omývají se jí nohy a ruce jako ochrana proti uštknutí. Rituální očista probíhá v komunálním domě chuduata a provádí ji kasike (náčelník). Následující tři dny jsou omezení v opouštění vesnice, nesmí se příliš daleko a měl by se držet půst.

K hlavní šamanské pomůcce Yekwanů patří yopo – prášek, který si muži navzájem foukají do nosu. Připravuje se ze dvou zcela odlišných rostlin (Virola sp. z čeledi Myristicaceae a Anadenanthera peregrina z čeledi Mimosaceae).

K dalším, nerostlinným prostředkům, patří olej z rejnoka (trnucha skvrnitá) užívaný při astma, termití královna, jež pečená slouží proti kašli či kost z ptáčka Wishichamö, skrze níž se foukne dítěti do ucha, aby bylo inteligentní a dobře se učilo jazyky. Dítě se ale musí dobře vychovávat, neboť jinak by svou inteligenci a schopnosti mohlo využít k nesprávným cílům. Malý pralesní ptáček Wishichamö je výjimečný tím, že umí napodobit zvuky všech ostatních ptáků.

Mnislav Zelený-Atapana
kulturní antropolog a vedoucí expedice

Ludmila Škrabáková
antropoložka

Vojtěch Zavadil
botanik

 


 

Botanická zpráva z expedice

Úvod ke zprávě
Dosud popsaná a zaznamenaná flora venezuelské části Guayanské vysočiny (států Bolívar, Amazonas a Delta Amacuro) zahrnuje asi 10 000 druhů vyšších rostlin. Takové množství rostlinných druhů si již před expedicí vyžádalo dosti obsáhlou botanickou přípravu, která zabrala asi půl roku. Toto předběžné studium posléze v terénu ušetřilo mnoho bezmocného listování literaturou. Období před expedicí bylo také dobou zdokonalování horolezeckého vybavení a cvičných příprav, aby mne při pohybu v korunním patře nic nezaskočilo.
Poněvadž se jednalo o etnobotanickou expedici, bylo mým úkolem především pourčovat všechny léčivé a nebo i jiné užitkové rostliny, které nám naši průvodci přinesou nebo ukážou. Zdaleka jsem se ale neomezil jen na to, a snažil jsem se zaznamenat a zdokumentovat všechny rostlinné druhy, které bude v pralesích i savanách možné určit.
Celkově jsem v průběhu celé expedice determinoval do druhu přibližně 500 druhů rostlin ze 102 čeledí, další množství především momentálně nekvetoucích rostlin zůstalo u rodového zařazení.
Tato čistě botanická práce měla a má i přes poměrně obsažný výsledek jednu slabinu – aby byly údaje o nálezech daných rostlinných druhů plnohodnotné pro seriózní botanickou práci, bylo by nutno je doložit herbářovými sběry. Vzhledem k potížím s vývozem jakéhokoliv rostlinného materiálu z Venezuely jsem se ale tentokrát musel spokojit s podrobnou fotodokumentací.
Léčivé rostliny, které nebylo možno určit na místě, jsem herbářoval pro pozdější podrobnou determinaci.

Boca de Nicharé, Rio Caura
Nevelká ves na břehu řeky Caura je obklopena pralesem, který je sice vzrostlý a dosti hustý, ale hojné zastoupení ranně sukcesních dřevin (Cecropia, Trema aj.) svědčí o poměrně nedávném kácení. Relativně neporušený prales s původní skladbou dřevin bylo možno nalézt dále od vsi a také v okolí naší základny Washadi. Tento prales je prostupnější, neboť stromy mají vysoko zapojené koruny a keřový podrost je poměrně řídký.
Ve vsi a v jejím bezprostředním okolí roste několik druhů rostlin zavlečených ze Starého světa, například nenápadná laskavcovitá bylina Cyathula prostata, pocházející z Afriky a Asie, anebo pohledný druh trávy Cynodon dactylon, běžně se vyskytující v zemích kolem Středozemního moře.
Pralesy v bližším okolí řeky Caura na jejím dolním a středním toku byly již v minulosti dosti podrobně floristicky prozkoumány, proto jsem tento výzkum pojal především jako seznamovací s místní flórou. Vzhledem k ročnímu období (nižší úhrn srážek je sice velice příjemný k pobytu, zároveň ale v této době kvete či plodí jen zlomek druhů) zde byla má botanická práce spíše nahodilá a nepřináší komplexní náhled na složení zdejších lesů. Pralesy se v této oblasti vyznačují velmi nízkým zastoupením palem a poměrně řídkým výskytem epifytů. Les postrádá výraznou patrovitost, jsou v něm promíseny dřeviny všech možných velikostí od keřů až po výrazně vyčnívající stromy, mezi něž patří například monumentálníCeiba pentandra. Skladba zaplavovaného lesa v okolí řeky se liší od pralesů v oblastech mimo dosah říční hladiny.
Mezi vzrostlými stromy jsou v pralesích běžné druhy z čeledí Fabaceae, Apocynaceae, Chrysobalanaceae, Lecythidaceae, Meliaceae, Euphorbiaceae, Myristicaceae a dalších, v kategorii nižších stromů a keřů je nejrozšířenější čeleď Rubiaceae s velkým množstvím rodů a druhů, které se i v kvetoucím stavu určují poměrně nesnadno. Do této čeledi náleží i nejnápadnější rostlina keřového patra, Psychotria poeppigiana, jejíž jasně červené listeny, podpírající žluté trubkovité květy, svítí do daleka. Tato rostlina kupodivu, navzdory svému hojnému výskytu, prakticky chybí ve sbírkách botanických zahrad. Až doma jsem si na fotografiích všiml, že je zde ještě jeden druh, jenž má listeny trochu jiného tvaru a zeleně lemované.
Pro botanika z mírného pásu je poněkud nezvyklou zkušeností stát u paty zástupce čeledi violkovitých, dosahující zde velikosti vzrostlých stromů.
Mezi dřevitými liánami jsou nejvíce zastoupeny čeledi Bignoniaceae, Fabaceae, Menispermaceae, Apocynaceae, Combretaceae, Connaraceae, Dilleniaceae, Malpighiaceae.
Některé etnobotanicky důležité rostliny na determinaci teprve čekají a své tajemství dosud nevydaly. Domorodci zde například používají k barvení svých výrobků na červeno přinejmenším dva druhy lián z čeledi Bignoniaceae (trubačovitých), které jsou v nekvetoucím stavu prakticky neurčitelné, a v žádné dostupné literatuře nejsou zařazeny ani do rodu.

Plavba po Ventuari
Při plavbě do Cacuri jsem byl nucen prozkoumávat prales pouze s čelovkou během zastávek k přenocování. Při jedné takové noční výpravě do pralesa jsem nalezl velice intenzivně vonící violkovitý keř Amphirrhox longifolia. Později jsem tento keř nacházel opakovaně, za dne ale nebylo po intenzivní vůni jeho smetanově bílých květů ani památky. Kdo nedělá botaniku po nocích, tomu něco takového zůstane utajeno!

Cacuri
V okolí Cacuri se rozkládají pralesy i rozlehlé savany, které jsou indiány aktivně vypalovány. V savanách lze nalézt několik druhů rostlin velmi dobře přizpůsobených opakovaným požárům.
Mezi dřevinami zde zcela převažuje Curatella americana, která je zřejmě vůči ohni velmi odolná a živé dřevo zůstává nenarušeno. Jinou strategii vyvinul malpighiový keř Byrsonima verbascifolia – na chráněných místech dosahuje velkých rozměrů, v savaně jsou to přízemní nízké rostliny s krátkým kmenem. Je nasnadě, že při požáru shoří nadzemní část, aby posléze rostlina opět vyrazila z podzemních orgánů. Nejrychlejší obnovu ze všech savanových rostlin má eriokaulon – rostlina podobná trávě, která vytváří kolem stonku tlustý obal velmi hustě nahloučených bází starých listů, účinně chránících stonek před ohněm. Brzy po požáru, v době kdy ostatní rostlinstvo ještě nejeví žádné známky života, již eriokaulony obrážejí, na vrcholu se zazelenají a dokonce záhy vyrážejí i do květu.
Díky přehlednosti terénu jsem v savaně zaznamenal a určil téměř všechny nalezené kvetoucí rostliny. Tyto údaje mají svoji cenu, neboť z horního toku řeky Ventuari není mnoho floristických sběrů.
V mokřinách v savaně se vyskytují specifické druhy, lze zde nalézt vranečky, plavuně, zástupce čel. Xyridaceae a místy i masožravé rostliny, např. krásně kvetoucí bublinatkuUtricularia simulans.
Pralesy v povodí Ventuari mají poněkud odlišné složení než v okolí Rio Caura a jsou patrně bohatší na druhy, neboť se zde znatelně projevuje vliv bezprostředně navazující Amazonie.
Z různých zajímavostí lze zmínit například druh liány rodu Odontocarya z čelediMenispermaceae, kterou místní indiáni používají k tetování. Tato rostlina nebyla dosud nikdy nalezena v kvetoucím či plodném stavu, a navzdory tomu, že není v pralesích žádnou vzácností, zůstává nepopsána. Jiné druhy z této čeledi se používají k přípravě kurare.

Washadi, Rio Nicharé
Základna Washadi je obklopena poměrně nenarušeným pralesem. Na světlejších místech na březích řeky roste o něco více epifytů, a nalezl jsem zde různé zajímavé druhy orchidejí a kapradin. Kamenitá koryta řeky Nicharé a jejích drobných přítoků obývají téměř výhradně keře z čeledi myrtovitých, které jsou jinak v zapojeném pralese zastoupeny minimálně.
V řece a na vlhkých kamenech lze nalézt bizarně vyhlížející byliny z čeledi Podostemaceae, podobající se spíše mořskému salátu nebo chaluhám než kvetoucím rostlinám.
Na otevřených místech v bezprostředním okolí Nicharé roste nenápadný drobný keříček z čel.Acanthaceae (podpětovité) - Lepidagathis nickeriensis, který se vyskytuje výhradně v povodí této řeky a nese po ní i své druhové jméno.

Rio Tabaro
Horní tok řeky Tabaro patří k málo botanicky prozkoumaným oblastem, a skutečně jsem ve zdejších lesích nalezl několik opravdu zajímavých druhů dřevin.
Přímo u místa, kde jsme tábořili, roste fialově kvetoucí druh rodu Dalbergia z čeledi bobovitých, který prokazatelně není uveden ve flóře Venezuelské Guayany. Je to liánovitý keř, používající svých tenkých větví k přichycení k okolním stromům.
Dalším podobným případem je keř rodu Ternstroemia ze stejnojmenné čeledi, vyskytující se na březích řeky Tabaro. Mimo pohledných baňkovitých květů je nápadný i plody. Jsou to jakési dužnaté tobolky, za zralosti zcela nepravidelně pukající a obnažující jasně červená semena, přirostlá stopkou ke střednímu sloupku.
Horský les se v této oblasti vyznačuje bujným keřovým patrem a hojným zastoupením bambusů a bylin.

Závěrem
Fotografie zmiňovaných rostlin i vybraných dalších druhů jsou uveřejněny ve fotogalerii. Některé druhy dřevin i bylin bude možno po vypěstování ze semen spatřit v tropických sklenících botanické zahrady v Teplicích.

Vojtěch Alberto Zavadil
botanik

 


 

Virtuální adopce - ADOPCE NA DÁLKU

Děti rodičů z indiánské komunity Boca de Nicharé (Wüküyadinňa) mají základní školu v yek´wanštině přímo ve své osadě. Jejich yek´wanským učitelem je Roberto. Náklady na jeden školní rok jsou poměrně dost nízké. Zájem naší společnosti Velká Amazonie je však po dohodě s náčelníkem Edacumadim orientován na starší děti, kteří pro své schopnosti chodí do středních odborných škol většinou v Ciudad Bolívar a v jeho okolí. Jedná se většinou o internátní školy zemědělského charakteru. Samozřejmě, že jejich náklady školného jsou o něco větší, což činí jejich rodičům žijícím v pralese značné potíže. Naším zájmem je, aby tyto děti dokončily svá studia, vrátily se zpět do své osady a svými znalostmi tam pozvedly životní úroveň.

Virtuální adopce yek´wanských dětí z této komunity studujících střední školy v několika městech Venezuely se týká pouze finanční podpory jejich školného, kapesného a cestovného domů, která činí za celý školní rok 6.300,- Kč. Tyto peníze by se zasílaly buď přímo bankovním převodem do jednotlivých škol, kde děti studují (což ovšem zase stojí něco na poplatcích), nebo v případě cesty někoho z nadace do Venezuely by se peníze osobně předaly, což je vždy jednou do roka. Podmínka, která jim byla sdělena, že děti musí být v občasném internetovém spojení se svými virtuálními rodiči a mají je informovat o svém studiu a jak se jim daří, popřípadě s občasnou poznámkou od jejich učitelů. Cílem je, aby tyto děti po ukončení školy se vrátily ke své komunitě a pomohly ji svými vědomostmi. 

Vzhledem k tomu, že Venezuela má nádhernou přírodu, kam jezdí spousty turistů, možná byste si po čase mohli udělat do Venezuely i výlet a při té příležitosti se s dětmi setkat. I Váš výlet bychom mohli zorganizovat. 

Více informací naleznete v sekci Virtuální adopce 

V případě Vašeho zájmu spojte se s námi na telefonním čísle 604263868
anebo prostřednictvím e-mailu: gran_amazonia@hotmail.com

 


 

 

Česko-yek´wanský slovník

Ludmila Škrabáková, Jiří Šlambora

Díky Jiřímu Šlamborovi se naše nadace Velká Amazonie začala zajímat i o lingvistické zmapování současného yek´wanského jazyka. Byl to on, kdo několik let sestavoval slovník, aby ho Ludmila Škrabáková dopracovala do současné podoby. Yek´wanové samotní stále ještě hledají správnou podobu ortografie jejich jazyka, neboť přepisem pomocí španělštiny nelze správně postihnout jeho zvukomalebnost a zvláštní specifický charakter. Vzhledem k tomu jsme považovali za nutné počáteční formu slovníku konzultovat s místními učiteli během našeho výzkumu na horním toku řeky Ventuari. Hlavním poradcem, který nám pomohl celý slovník opravit pomocí schválené ortografie byl hlavní maestro v Cacurí. Následně Ludmila Škrabáková celý slovník doplňovala a redigovala s indiány na řece Cauře, čili současná podoba aspiruje na to, aby co nejvíce odpovídala skutečnosti. Hlavním informátorem byl Alexis Rodriquez Piamo.
Je logické, že mezi Yek´wany stále existuje určitá jazyková dualita. Jejich populace je totiž rozptýlena na třech, poměrně vzdálených územích, které tradičně obývají po staletí: horní tok řeky Caury, horní tok řeky Ventuari a horní tok Orinoka a jeho přítoky. První dvě skupiny se víceméně shodly na námi předkládané podobě, zatímco populace z Orinoka jazyk přepisuje jinak. Lze tedy hovořit o dvou až třech lokálních variantách či dialektech.
Poznámky k výslovnosti speciálních hlásek Ludmila Škrabáková konzultovala s lingvistou a iberoamerikanistou Doc. PhDr. Františkem Vrhelem, CSc. z Ústavu etnologie Univerzity Karlovy. 

Mnislav Zelený-Atapana 

Poznámka k výslovnosti:
Transkripce jazyku yekwana se řídí dle španělštiny, tzn. že např. „ch“ se čte jako „č“, „y“ jako „j“, „n“ jako „ň“, atp. Yekwanština ovšem užívá tzv. redukované hlásky, jež se přepisují s tremou nad vokálem – ä, ö, ü, a „w“, španělštině cizí a existují i další specifika – např. „j“. jež se ve španělštině čte jako „ch“, se v yekwanštině vyslovuje jako „h“. Zdvojená hláska, např. „dd“ značí důraz. 

ä vyslovuje se jako nezřetelné „e“
j (na začátku slova) vyslovuje se jako „f““
ö prakticky se nevyslovuje, spíše zdůrazní předešlou hlásku
ü vyslovuje se jako nezřetelné „i“
w vyslovuje se jako anglické „w“ např. ve slově „water“, na pomezí „uo“ a „ua“
` označení rázu, vyslovuje jako v češtině „do okna“, např. ana`deke


Více informací naleznete v sekci Yek´wanský slovník