Archiv roku 2006

Aktivity společnosti Velká Amazonie, o.p.s. za rok 2006

Zpráva ze služební cesty leden 2006
Tato cesta byla uskutečněna za spoluúčasti zoologů z Botanické a Zoologické zahrady v Plzni vedená jejím ředitelem Ing. Jiřím Trávníčkem, kteří se orientovali jako před rokem na studium kajmanů a želv (viz jejich podrobná zpráva). Další skupinu, kterou jsem přivezl do naší základny Washadi na Río Nicharé, a jež vznikla z výsledků konkurzu z loňského roku, se skládala ze zoogeografky Jany Hollové a ichtiologa Oldřicha Říčana. Skupinu doplnil sociolog Tomáš Zilvar, který se se mnou účastnil antropologického výzkumu v osadě Boca de Nicharé, zatímco všichni ostatní -přírodovědci- odjeli na horní toky řek Nicharé, Icutú a Tábaro. Antropologický výzkum se věnoval především životní historií a osudům yek´wanské skupiny kolem stařešiny Sedewanady a problematickou situaci osady, jejíž tradiční společnost se v současnosti vlastně rozpadá. Tato politická část byla diskutována se současným náčelníkem Edacumadim, který se vlastně už narodil po odchodu této skupiny z horních toků Río Caura pod vodopády Salto Pará. Tento odchod celou skupinu velice ovlivnil, zejména proto, že se dostali blíž k naší civilizaci a vlastně se stali takovou předsunutou výspou všech Yek´wanů. Začalo narušování jejich společnosti, z nichž někteří členové se odvrací od původního způsobu života a láká je život bělochů v Ciudad Bolívaru. Tyto odstředivé síly působí především prostřednictvím obchodu a turistiky a náčelník E. má velké potíže udržet kompaktní společnost osady. Sám je velice schopný a navíc se věnuje velmi dobře i léčení pomocí naší medicíny. Na druhou stranu má negativní vztah k šamanům, protože všichni v zdejším okolí mají pouze jednoho šamana a to vlastně jen zlého čaroděje, který spíš zabíjí než léčí. Šaman je jako náčelník nedílnou součástí indiánské společnosti a když jedna chybí, společnost se musí časem rozložit, stane se nefunkční. Vysvětloval jsem E., že šaman není jen zlý, že šamani mají pozitivní vztah k svému etniku a negativní k cizímu etniku, prostě jsou ambivalentní a v případě čaroděje M. nad vodopádem Pará jde zřejmě o kouzelníka, který byl vychován někde jinde, což mi dosvědčil Sedewanadi. Šaman nejen léčí či zabíjí, ale je duchovní silou a zázemím etnika či osady, stará se o výchovu jak nových šamanů, ale i celé mladé generace, připravuje je na iniciaci, na dospělost, uchovává tradiční zvyklosti a to nejen obřady a rituály, ale i způsob života a mytologii, v které je zakódována celá kultura etnika. E. chce tuto úlohu zastupovat, ale vysvětlil jsem mu, že to prostě nelze, že stěží v tomto období rozkladu bude plnit všechny funkce své politické instituce náčelníka, jejímž základem je přirozená autorita. A právě jeden z cílů naší nadace je, řekl jsem mu, podporovat jeho přirozenou autoritu, ale v žádném případě se nemůžeme míchat do jejich vzájemných vztahů mezi jednotlivými rodinami i jedinci. Na závěr našich setkání a jednání jsem sepsal návrh na dohodu o spolupráci, která byla na E. vyžadována náčelníky ostatních padesáti yek´wanských komunit, neboť se obávají neblahých vlivů ze strany bělochů a chtějí mít přehled, co zde naše nadace podniká. Po dlouhé výměně názorů byl návrh na dohodu schválen a slavnostně podepsán 25. ledna ve společenské churuatě osady Boca de Nicharé.

Ichtiolog prováděl pozorování ryb a nalovil na padesát druhů, i když počítal při nejmenším se stovkou, ale vzhledem k vysokému stavu vody byl spokojen. Společně s geografkou zpracovával i podrobnou mapu těchto přítoků či subpřítoků řeky Caury (viz jejich podrobnější zprávu).

Mnislav Zelený-Atapana, březen 2006