Archiv roku 2004

Aktivity společnosti Velká Amazonie, o.p.s. na řece Río Nichare v kulturním areálu Velká Amazonie ve státě Venezuela, v období: listopad 2004 – leden 2005

I. Terénní zoologický výzkum s cílem ochrany biotopů v pohoří Sierra Maigualida Río Nichare.
V listopadu 2004 a v lednu 2005 byl oblasti Río Nichare prováděn první terénní zoologický průzkum a monitoring realizovaný: Ing. Jiří Trávníček (ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ, listopad 2004), Dr. Ladislav Miko 1. náměstek min. živ. prostředí, leden 2005, půdní roztoči

II. Terénní dentální průzkum Río Nichare.
MuDr. Martin Konschill Ústí nad Labem. Prosinec 2004.
Vliv civilizace na dentální zdraví indiánských komunit na řece Río Nichare. Po zdravotnické stránce dojde k postupnému dentálnímu vyšetřování komunit sídlících mezi osadou Boca Nichare a Icutú.

III. Příprava fotografické publikace s cílem prezentace společnosti Velká Amazonie a programu ochrany biotopů v pohoří Sierra Maigualida a Río Nichare.
Zdeněk Patzelt ředitel N.P.Č.S
fotograf N.P.Č.S Václav Sojka

Fotografie budou sloužit vědeckému poznání, vzdělávání a vytváření kulturního vědomí a povědomí obyvatel v České Republice o tomto regiónu.

IV. Etnografický projekt.
Jedním z programů aktivit společnosti Velká Amazonie, o.p.s. na řece Río Nichare v kulturním areálu Velká Amazonie byl i terénní etnografický výzkum v listopadu 2004 – lednu 2005, tentokrát realizovaný: Jiří Šlambora, Velká Amazonie o.p.s., terénní etnograf.
Etnografický program je všeobecně zaměřen na výzkum kultury, životního prostředí a ochrany etnické skupiny Ye´kwana, konkrétně komunity Boca Nichare na Río Caura, pravého přítoku Orinoka, před pronikající bělošskou civilizací včetně studia jejich zdravotního stavu a zajišťování základní zdravotní péče.

V.
K realizaci všech těchto projektů se buduje na Río Nichare stálá základna Danta, jež bude sloužit k účelům terénního výzkumu jako báze pro odborníky a studenty nejrůznějších humanistických a přírodovědných oborů orientovaných na oblast deštných pralesů Velké Amazonie.

VI. Venezuela 2004
V listopadu 2004 se pracovníci zoologické a botanické zahrady v Plzni, ředitel ing. Jiří Trávníček a zoolog Ivo Těťál, zúčastnili několikatýdenní expedice do Venezuely. Dalšími účastníky expedice byla manželka ředitele Jiřího Trávníčka Ludmila Trávníčková, která zastávala funkci lékaře výpravy, fotograf Václav Sojka a především dva členové nadace Velká Amazonie, vedoucí výpravy Jiří Šlambora a Mgr.Marek Zelený. 
Vlastní expedici pořádala nadace Velká Amazonie v rámci svého dlouholetého projektu, jehož hlavním cílem a náplní je převážně etnografický výzkum indiánských komunit v oblasti řeky Caura a jejích přítoků. Dalším záměrem nadace je rozšíření tohoto projektu i o zoologický a etnozoologický výzkum místní fauny, s cílem ochrany vybraných druhů živočichů, vyskytujících se v uvedené oblasti a studium druhů, více či méně spjatých s životem zdejších indiánských populací. Řada druhů, především savců a ryb tvoří zásadní zdroj jejich potravy. Z tohoto důvodu byli pracovníci plzeňské zoologické zahrady osloveni a byla jim nabídnuta nejen účast na připravované expedici, ale i možnost užší spolupráce a zapojení se do projektu. 
Cílem a hlavním záměrem této výpravy ze strany pracovníků zoo bylo především seznámení se s místním prostředím, základní orientační zoologický průzkum vybraných skupin živočichů přímo v terénu a na základě získaných poznatků se pokusit vypracovat návrh již konkrétnějších programů a začlenit je do projektu nadace. 
Expedice začala odletem z Prahy do hlavního města Venezuely Caracasu 30.října 2004. Z Caracasu jsme se přesunuli do správního centra státu Bolívar, města Ciudad Bolívar, ležícího na břehu Orinoka. 
Odtud někteří členové výpravy podnikli 3 denní výlet do oblasti stolových hor Auyán-tepuí a nejvyššího vodopádu světa Salto Angel, do národního parku Canaima. Zbylí členové, Jirka Šlambora a Marek Zelený, zatím zajišťovali vše nezbytné pro zdárný průběh hlavní části expedice do oblasti Río Caura. Od nákupu pohonných hmot, střeliva do lovecké pušky, nákupu základních potravin, mačet, pitné vody atd. až po kontakt s indiány, kteří nám dělali po celou dobu vlastní expedice průvodce. 
Národní park Canaima nás uchvátil až neskutečnými přírodními scenériemi stolových hor i monumentálností vodopádu Salto Angel, ale jako přírodovědce trochu zklamal poměrně malou druhovou pestrostí živočichů. Kromě několika druhů motýlů, plazů a ptáků jsme nepozorovali téměř nic. 
Po návratu do Ciudad Bolívaru jsme se následující den již s plnou výbavou a v kompletním složení přesunuli najatým automobilem do městečka Maripa, ležícího při soutoku Orinoka a řeky Caura. Zde nás již očekávali naši průvodci, indiáni z kmene Yekwana. Následovalo přeložení veškerého vybavení a potřeb do připravené lodě, vybavené přídavným motorem, která se na dlouhou dobu stala naším jediným dopravním prostředkem. 
5. listopadu brzy po ránu vyplouváme proti proudu Caury a teprve nyní začíná vlastní část expedice. Čeká nás krátká zastávka v Las Trincheras, poslední výspě „civilizace“ a pak se již dostáváme do skutečně panenské přírody a míříme do cíle první etapy plavby, do indiánské vesnice kmene Yekwana, Boca de Nichare, ležící na soutoku řek Caura a Nichare. Plavba nám trvá 2 dny, přenocujeme v hamakách v připraveném tábořišti zhruba v půli cesty. Cestou si uvědomujeme zřetelný rozdíl charakteru okolní přírody oproti NP Canaima, jak v typu pralesa lemujícího břehy řeky, tak především v rozmanitosti a hojném výskytu celé řady živočichů, především ptáků, které můžeme pozorovat během plavby. Při březích sledujeme několik druhů volavek, ibisi, anhingy, ledňáčky, kormorány, orlovce říční, celou řadu drobných pěvců ale především nádherné červeně zbarvené papoušky ara arakanga. V korunách stromů objevujeme i první opice vřešťany. 
Pozdě odpoledne připlouváme do vesnice. Zde zůstáváme následující 3 dny a podnikáme kratší pěší výlety do okolního pralesa nebo lodí po řece Nichare. Studujeme místní faunu, odhadujeme početnost jednotlivých vybraných druhů a pilně fotografujeme. 
Opět nakládáme veškeré potřeby a zásoby na loď, opouštíme vesnici a plujeme, nyní již proti proudu řeky Nichare, na skoro 14 dnů do skutečné divočiny, odkázáni jen sami na sebe a na zkušenosti a pomoc našich indiánských průvodců. Postupujeme pomalu proti proudu řeky, odbočujeme do jednoho z přítoků, do řeky Tabaro, po níž pokračujeme vzhůru několik desítek kilometrů a zůstáváme v této oblasti několik dnů. Poté se vracíme zpět k soutoku s řekou Nichare a po ní pokračujeme opět proti proudu několik dnů až na její horní tok, do míst, kde vlastní plavba začíná být problematická nízkým stavem vody a značně balvanitým korytem řeky.V narychlo vybudovaném táboře při břehu řeky končíme naší plavbu a zůstáváme zde několik dnů před cestou zpět do indiánské vesnice. 
Po celou dobu cesty po řekách Nichare i Tabaro podnikáme kratší či delší výlety do okolního pralesa, provádíme základní faunistický průzkum místní fauny, zaměřujeme se na vybrané skupiny živočichů, především hmyzu, plazů a ptáků a snažíme se celou tuto oblast alespoň těmi nejzákladnějšími metodami zdokumentovat. Pravidelně provádíme noční lovy hmyzu, ale především se snažíme získat poznatky o výskytu krokodýlů, žijících v této oblasti, jejich druhové skladbě a početnosti. Tato aktivita byla jednou z priorit naší účasti během celé expedice. Ověřili jsme výskyt dvou druhů těchto plazů, a to kajmanů brýlového a klínohlavého. Jejich studium jsme prováděli buď přímým pozorováním jedinců během těchto „nočních akcí“ nebo jejich odchytem, zjištěním pohlaví, měřením velikosti, fotodokumentací a jejich následným vypuštěním zpět na svobodu. 
Během celého pobytu v této dosud civilizací nedotčené oblasti nás fascinovalo obrovské množství pozorovaných živočichů, především z řádu ptáků, z nichž jen namátkou uvádím 3 druhy papoušků ara, několik druhů amazoňanů a dalších menších druhů papoušků, 4 druhy kondorů, včetně kondora královského, tukany, kolibříky, volavky, lelky, anhingy, kormorány, ledňáčky a celou řadu dalších druhů, z nichž některé se nám dosud nepodařilo blíže specifikovat. K nejsilnějším zážitkům této fáze expedice bylo pravděpodobně pro většinu z nás i pozorování harpyje, majestátního dravce, který se vyskytuje v pralesích okolních hor a do údolí řek zalétá pouze vzácně při lovu kořisti. Ze savců jsme měli možnost několikrát pozorovat kapybary, vydry obrovské, 2 skupinky sladkovodních delfínů, zástupce 3 druhů primátů, kteří se zde vyskytují, a to vřešťany, chápany a malpy kapucínské. Někteří členové výpravy měli i vzácnou příležitost alespoň na zlomek sekundy několikrát zahlédnout i největší kočkovitou šelmu jižní Ameriky jaguára. Sledování této kočkovité šelmy, zjištění stavu početnosti zdejší populace, návrhy na její ochranu jsou jedním z dalších zamýšlených úkolů zoologické části celého projektu nadace Velká Amazonie. 
Připočteme-li k výčtu těchto pozorovaných zvířat ještě obrovské množství motýlů nejrozmanitějších velikostí, tvarů a barev i překrásné scenérie okolních hor, porostlých zcela nenarušeným primárním pralesem, je zcela pochopitelné, že jsme se jen neradi s těmito místy loučili a vydali se na zpáteční cestu zpět do Boca de Nichare. Zde jsme vlastně ukončili hlavní etapu celé expedice a po několika dnech odpočinku se vydali zpět přes Maripu, Ciudad Bolívar a Caracas zpět do civilizovaného světa. 
Před odletem zpět do Evropy jsme ještě uskutečnili návštěvu dvou zoologických zahrad v Caracasu za účelem navázání kontaktů a případné spolupráce s možností budoucí výměny zvířat mezi našimi zoologickými zahradami. 
Pak nás již čekal jen několik hodin trvající zpáteční let přes Atlantik domů. 
Je naší milou povinností poděkovat nadaci Velká Amazonie, především Ing. Mnislavu Zelenému, za umožnění účastnit na této expedici i nabídce další spolupráce v budoucnosti, Jiřímu Šlamborovi a JUDr. Markovi Zelenému za nezištnou pomoc při přípravách, organizaci i vlastním průběhu celé výpravy a v neposlední řadě náš velký dík patří našim indiánským přátelům Germanovi, Denisovi, Alexovi, Johnymu a Robertovi za jejich vřelé přijetí, pomoc a neocenitelné služby během našeho pobytu v oblasti Rio Caura. 
Autor článku: Ivo Těťál, ZOO Plzeň

 

Fotogalerie 2004