Aktivity společnosti Velká Amazonie, o.p.s. za rok 2009

Cestovní zpráva ze služební cesty do Venezuely v únoru a březnu 2009

 

 

Letošní návštěva yek´wanské komunity Boca de Nichare byla velice krátká (z důvodů nedostatků finančních zdrojů nepokračoval etnobotanický výzkum) a pouze s účelem předání stipendii, provedeni nákupu školních potřeb pro jejich základní školu a pro udržení kontinuity vzájemných vztahů. I tento několikadenní pobyt se ukázal jako velmi účelný, právě z hlediska kontinuity vztahů a dá se říci, že sympatie společnosti Velká Amazonie získaly na ceně, dá-li se to ovšem v indiánském kontextu takto vůbec zhodnotit. Pokrok se řítí i k nim do džungle. Již loni instalovali velký solární panel pro obecné potřeby, nyní má však i Denis sám svůj vlastní solární panel na střeše přístavku svého nového domu, který nedávno dokončil. Není to však, bohužel, již tradiční stavební struktura Yek´wanů typu „churuaty“, ale obdélníková stavba se sedlovou střechou („casa de dos aguas“) s krytinou z profilovaného pozinkového plechu. Je to hrůza, ale, bohužel, se jedná o všeobecný trend v celé Latinské Americe u všech indiánských etnik, kam vstupuje naše civilizace. Nosné sloupy-trámy jsou také již zasazené do betonových základů. Denis říká, ze to vydrží déle, což má sice pravdu, ale jeho kultura tak podobnou pohodlností jen trpí a postupně mizí. Podobných betonových základů obydlí, dokonce ji se železnou armaturou čnící do vzduchu, je v osadě již předpřipraveno k další stavbě několik. Jhony, který mne přivítal v Maripě, kde momentálně pracuje v kanceláři vládního projektu pro indiany zvaného Guaicaipuru, říká, ze v Boca de Nichare je v jejich plánech výstavba 18 podobných domků.Tento cil s dodávkami stavebního materiálu od vlády bude znamenat mnohem větší závislost na vládních úřednících, ztráta vlastních schopností stavět si svoje obydlí z přírodního materiálu svého životního prostředí a ztráta tradiční architektury, která je sice stavebně náročnější a brzy se opotřebuje, ale kdy indiáni počítali čas jako takový. I tento proces hodnocení času je jejich kultuře cizí, čímž se dostávají do vleku nejen ekonomických tržních procesů a zákonů, které jsou pro ně nepříznivé, tak do nadvlády času. Denysovi ani Johnovi se to sice moc nelíbí, ale jsou ve vleku událostí, tlaků a také, proč to nepřiznat, darů, které korumpují jejich vztah k vlastním tradicím a kultuře. Naopak Simon a Alexis si během roku také postavili nové domovy, ale s tradiční strukturou i materiálem. Letos jsem také poprvé jel nahoru novou „curiarou“ vyrobenou ze železa s přivařenými kovovými sedátky a s motorem Yamaha 70. Z původní dlabané „curiary“ zbyl pouze tvar a délka lodi, jinak je to další hrůza. I když je cesta nyní jen čtyřhodinová místo osmihodinové, nelze se však pohodlně věnovat pozorování okolí, neboť vichr člověka zažene na dno lodi. 

Germán mi opětovně předal pozvání od náčelníka Antonia z komunity Wasayraňa z Alto Ventuari k pokračování etnobotanické dokumentace jejich znalostí léčivých, šamanských a magických rostlin. Poznamenal jsem, že předloňská cesta do Cacurí byla finančně velmi náročná a nad síly naší společnosti. Germán s Denysem mi proto navrhli cestu na příští rok přes Santa Maria de Erebato, pěší asi pětidenní přechod Sierra Washadi do Wasayraňy. Zákaz vstupu bělochů do oblasti Alto Caura, konkrétně do Santa Maria Erebato, vyřeší Germán projednáním s jeho bratrem, který je tam náčelníkem. Uvidíme, zda mnohaletý zákaz vstupu všem neidiánům bude pro nás konečně zrušen. Germanovi jsem předal od naší společnosti digitální fotoaparát, kterým bude dokumentovat život zvěře v pralese, což byla jeho osobní prosba. Dar poskytl Tomáš Zilvar, účastník expedice v roce 2006. 

Peníze stipendií byly předány osobně rodičům sedmi dětí, kteří mi zároveň předali dárky virtuálním rodičům. Roberto mi jako první dal i vysvědčeni svého syna José Luise Domingueze „Karesiwa“, které uveřejním v kapitole virtuální adopce. Tento rok studia končí a bude se snažit o vstup na univerzitu studovat veterinářství. V případě, že bude dál studovat, jeho stipendium bude pokračovat, ale v případe, že ne, přejde na jiného studenta. Naopak jeho dcera Liliana již studia skončila a její stipendium přechází na Robertova vnuka Celsia Domingueze, jehož vysvědčeni také předložil. Bohužel vinou špatných informaci se myslelo, že dcera Alexise, Yuraima, skončila studie, což jsem zjistil, že není pravda. Nicméně stipendium dostala, neboť zde byla nabídka dalšího virtuálního rodiče v záloze. V případě dcery Denyse, Yamileth Rodríguez „Edawiňedu“, došlo k skončení jejího studia v C.Bolívaru v Colegio Santa Inés a nyní pokračuje v Maripě v Escuela Basica Unidad Educativa. 

Noví studenti: Celsio Dominguez „Ekuriňedu“, vnuk Roberta a syn Horca Dominguez studující v Maripě. Ronel Caura Edeny, nar.1990, syn Simona a Aurory studuje na Universidad Bolivariana de Venezuela v C. Bolívaru. Henry Caura, syn Enrique Caury, nar. 1983, studuje Educación Integral na Universidad Experimental de Guayana v C.Bolívaru. Yung Lee Rodriguez „Makuňawaniyua“, syn Denyse, nar.1996, bude studovat v Maripě. Miguel Estaba „Tacuňawana“, nar.1991, studuje třetí rok ze šesti let Lyceo Farera Juan Bautista, Escuela Técnica Comercial. Fernando Dominguez „Katawaku Wedenchatajo“, vnuk Roberta Domingueze „Wicheh´“ a syn Fernanda Domingueze, bude studovat internátní školu Colegio de Granja v San Isidro nedaleko C. Bolívaru. 

Mnislav Zelený, Atapana, rok 2009 

Více informací naleznete v sekci Virtuální adopce 


 


 

Virtuální adopce - ADOPCE NA DÁLKU

Děti rodičů z indiánské komunity Boca de Nicharé (Wüküyadinňa) mají základní školu v yek´wanštině přímo ve své osadě. Jejich yek´wanským učitelem je Roberto. Náklady na jeden školní rok jsou poměrně dost nízké. Zájem naší společnosti Velká Amazonie je však po dohodě s náčelníkem Edacumadim orientován na starší děti, kteří pro své schopnosti chodí do středních odborných škol většinou v Ciudad Bolívar a v jeho okolí. Jedná se většinou o internátní školy zemědělského charakteru. Samozřejmě, že jejich náklady školného jsou o něco větší, což činí jejich rodičům žijícím v pralese značné potíže. Naším zájmem je, aby tyto děti dokončily svá studia, vrátily se zpět do své osady a svými znalostmi tam pozvedly životní úroveň.

Virtuální adopce yek´wanských dětí z této komunity studujících střední školy v několika městech Venezuely se týká pouze finanční podpory jejich školného, kapesného a cestovného domů, která činí za celý školní rok 6.300,- Kč. Tyto peníze by se zasílaly buď přímo bankovním převodem do jednotlivých škol, kde děti studují (což ovšem zase stojí něco na poplatcích), nebo v případě cesty někoho z nadace do Venezuely by se peníze osobně předaly, což je vždy jednou do roka. Podmínka, která jim byla sdělena, že děti musí být v občasném internetovém spojení se svými virtuálními rodiči a mají je informovat o svém studiu a jak se jim daří, popřípadě s občasnou poznámkou od jejich učitelů. Cílem je, aby tyto děti po ukončení školy se vrátily ke své komunitě a pomohly ji svými vědomostmi. 

Vzhledem k tomu, že Venezuela má nádhernou přírodu, kam jezdí spousty turistů, možná byste si po čase mohli udělat do Venezuely i výlet a při té příležitosti se s dětmi setkat. I Váš výlet bychom mohli zorganizovat. 

Více informací naleznete v sekci Virtuální adopce 

V případě Vašeho zájmu spojte se s námi prostřednictvím e-mailu: gran_amazonia@hotmail.com